super kruháč

STORY OF Terka Krejčová: “Práce v nemocnici je psychicky náročná, na kruháči si vyčistím hlavu”

Sestřička z nemocnice na kraji města, co je navíc ve formě. This is Terka. Její povolání ti napoví, že asi moc času nemá. Naštěstí má ale tolik energie, že si mezi prací čas na trénink najde. Fyzická, ale jak říká, hlavně psychická náročnost nemocničního prostředí vyžaduje nějaký “vypínač”. Něco, co vyčistí hlavu, odpoutá od starostí a pomůže každý den začít nanovo. A to je pro Terku právě kruháč. Je to závislost. Je to zkrátka něco, co ve svém životě potřebuje.

V dnešním článku se dozvíš, proč je práce v nemocnici často i nebezpečná. Jak v současné době zvládají situaci a jaký na ni má názor. Co dělá, když nedělá. A taky to, proč v srpnu nedopadl její hon na TOP 3. Prostě všechno, co si myslíme, že by tě zajímalo.

Kolik ti je a čím se živíš?

Jsem 37 let mladá a skoro 19 let pracuji jako zdravotní sestřička. Najdete mě v berounské nemocnici na akutním interním příjmu, občas ještě chodím vypomáhat na pár služeb na oddělení.

Práce v nemocnici je asi hodně časově i fyzicky náročná, jak vypadá tvůj pracovní režim v rámci týdne?

Pracuji na dvanáctky (denní/noční), je nás málo, tudíž se dá říct, že v práci trávím dost času. Fyzicky náročné to je, ale spíš bych řekla, ze psychická část převažuje. Na ambulanci nemáme jen „klasicky nemocné“, ale často i opilé, zdrogované či jinak psychicky narušené jedince. O zábavu máme ve dne, v noci postaráno. Často k nám jezdí i policie s lidmi na vyšetření před umístěním do cely, nebo na odběry krve na alkohol, či jako eskorta právě s pacienty, kteří jsou v akutní psychóze apod.

Takže tam máš i celkem nebezpečno… Jak se manipuluje s takovými pacienty a nebojíš se?

Naprostá většina z nich je agresivní a nechtějí se sebou nechat dělat nic. Hlavně jsem s nimi i v noci, kdy jsem tu sama, protože ostatní jsou v jiných patrech. Narkomani a psychózy tu vyřvávají, kopou do dveří, lomcují s okny, chodívá s nimi ale policie. Většinou se nebojím, jsem dost rázná a zpacifikuju je slovně, ale když jsou echt agresivní, voláme policii.

Kolikrát za takový týden stíháš chodit cvičit?

Práce a cvičení jsou dvě činnosti, které mi zabírají skoro veškerý čas. Na kruháč se snažím tak 4x v týdnu zajít a vyčistit si hlavu. Po noční jsem zvyklá si jít zaběhat, na inline brusle nebo procházku, ráda chodím, počítám si už rok a třičtvrtě každý den víc jak 10 000 kroků. Ze začátku to byla sázka, teď se přiznám, že je to moje závislost. Do toho ještě občas zajdu na alpinning, aerobik, nebo TRX. Sportování mě baví od malička, kdy jsem dělala gymnastiku. Bez pohybu bych zahynula😃

Každého by asi zajímaly tvoje zkušenosti s koronakrizí, které jsi měla z první ruky, jak se na tenhle problém díváš, a i když v Berouně tolik případů asi nebylo, odrazilo se to nějak na tvém pracovním a cvičícím režimu?

Na tohle Covid šílenství mám názor takový, ze určitá opatření a ochrana by být měla, ale všechno se selským rozumem! Já osobně se nebojím, protože ač se můžete chránit rouškami, nikde není řečeno, že se nakazit nemůžete. Přistupuji k tomu racionálně, ale samozřejmě zase ne nezodpovědně. Když vypukla korona, měli jsme v práci přímo vybudovaný speciální expektačni stan (což nyní stále je, ale menší buňka), kam jsme chodili a i nadále chodíme ve „skafandrech“ a dalších dostupných pomůckách pacienty vyšetřovat. Občas to byl fakt hardcore, sedět v tom skoro celý den, obličej otlačeny od respirátorů atd. Musím ale říct, ze veškeré roušky, štíty, respirátory apod. jsme měli k dispozici a troufám si říct, že stále máme. Tím bych chtěla poděkovat i lidem, kteří nám v téhle době pomohli zlepšit náladu tím, že nám např. uvařili výborné jídlo, napekli buchty, nebo poslali roušky pro pacienty. Moc si toho vážíme.

Když se v té první vlně nemohla navštěvovat  fitness centra, kruháč atd., o to víc jsem chodila na dlouhý procházky do lesa s pejskem, a užívala si prázdno bez lidí, kde jsem byla sama. Myslím, ze příroda mi v týhle době dost pomohla nemyslet na dny a stresový situace, které nás v nemocnici čekají, a nikdo vlastně nevěděl, co bude.

Chodíš na tréninky s nějakým cílem, nebo spíš jen vypnout od práce?

Upřímně musím říct, že mě kruháč dost baví, je pro mě drogou, kde vybiju přebytečnou energii. Obecně bych o sobě řekla, ze jsem až moc hyperaktivní, živá, neposedná a občas mi dá práci se unavit. Samozřejmě jsou dny, kdy se mi nechce nic, natož si jít třeba po denní zacvičit, ale na 99% vždycky jdu a je mi pak skvěle.

Co kromě cvičení ráda děláš ve volném čase?

Mám ráda cestování. U nás v Čechách máme krásně, ale já preferuju cizinu. Miluju Švýcarsko a Budapešť. A právě ve Švýcarsku jsem byla letos v červenci na dovolené. Jsem ráda, ze vše klaplo a mohla jsem úplně vypnout od všeho. Jak jsem zmiňovala výše, ráda chodím pěšky a běhám, dřív víc, teď to trochu flákám, ale na podzim a v zimě mám běh nejradši. Jo a miluju chodit do kaváren, protože dobré kávě nikdy neodolám, a baví mě jen tak sedět a odpočívat. Kdybych byla mladší a mohla si vybrat, hrála bych hokejbal, ten mě baví.

Jaké vzdálenosti, případně konkrétní závody běháš?

Mám za sebou asi 15 závodních půlmaratonů, letos jsem žádný neběžela ani rekreačně, protože mě baví atmosféra a hecování, jen tak samotné se mi nechce.

Svěřila ses nám, že jsi minulý měsíc bojovala o umístění v TOP3, ale kvůli zdravotním komplikacím to nevyšlo, co se stalo a budeš bojovat i v září?

Myslím, že bych se za srpen dostala do TOP trojky, chyběly mi 3 tréninky na 3.misto. Bohužel jsem spadla ze schodů, resp. jsem myslela, že jsou tam schody a vyvrtla si nárt. Tím pádem mě to odstavilo, ale já jsem hrozný pacient, takže nohu jsem zaledovala, zatejpovala, rozchodila a za pár dní už byla na kruháči. Září si dám trochu volnější, ale do konce roku věřím, že bych místo v TOPce mohla urvat, je to moje motivace a povzbuzení ke cvičení.

Jak dlouho chodíš cvičit, pamatuješ si svůj první trénink? Jaký si z něj měla pocit?

Začala jsem od ledna 2020, koupila jsem si permanentku a od té doby pravidelně chodím. Na prvním tréninku jsem měla Petra a ač jsem si myslela, že mám fyzičku, málem jsem umřela. Druhý den mě bolelo naprosto všechno. Pověry a báje říkaly, že největší maso je cvičeni s Bárou. Trochu jsem se jí vyhýbala, protože jsem se bála, abych pod její taktovkou vůbec trénink zvládla, ale pak se hecla, šla, a musím říct, že SUPER!! 😃 Na její hodiny chodím ráda.

Dokážeš říct, co teď po té době, pro tebe kruháč znamená? Co máš na něm nejradši?

Mám ráda cvičení v kolektivu, dokáže mě to vyhecovat, když už si v duchu říkám, že nemůžu. Samotnou mě cvičit nebaví. Navíc jsem poznala spoustu nových lidí, kteří jsou v pohodě 😉 Celkově mě baví pocit před tréninkem, že se musím sbalit, přijít, odcvičit, ten dobrej pocit a to, že odcházím s lepší náladou.

Jaký je tvůj nejoblíbenější cvik?

Baví mě kliky a cvičení na ruce komplexně.

Jaký nejvíc nesnášíš?

Paradoxně mi nejdou přítahy na hrazdě, ale snažím se, tak snad se brzy zlepším a nebude mě tenhle cvik iritovat.

Jaké je tvoje oblíbené jídlo?

Miluju sýry, ořechy, zeleninu, ovoce, cokoliv na kari, poslední dobou přicházím na chuť sushi, jinak ryby nesnáším, ale bohužel mám ráda i sladký (sušenku, kousek čokolády a tak)

Z toho si nic nedělej, sladký milujeme i my trenéři. Děkujeme za inspirativní rozhovor, držíme v téhle těžké době palce, a těšíme se na tebe na tréninku!

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů