Denisa

STORY OF Denisa Chlustinová: Medailistka v Pole dance, aneb “kruháč mi pomáhá k silovějším a náročnějším prvkům”

Tanec u tyče už dávno není to, co býval. Dnes je to fyzicky náročný a hodně silový sport, který vyžaduje tvrdou dřinu. Možná jsi nevěděl, že na Kruháči máme jednu úspěšnou tanečnici, která svými schopnostmi dosáhla až na ta nejvyšší umístění v prestižních českých, i zahraničních soutěžích. I přesto, že mozoly a modřiny jsou její denní rutina, Denisa Pole dance propadla natolik, že ho i vyučuje. Kromě toho vyučuje ještě jeden sport a jako učitelka se i živí.

Čemu dalšímu se věnuje? Jak dlouho tančí, závodí, a jak dlouho ji trvalo, než se dostala na aktuální úroveň? Co vše se na takových soutěžích hodnotí? Kde učí? Jaká zažila zranění a co všechno obnáší vymakat se až k vítězství? Je to pot, krev a dřina. Hodiny a hodiny tréninku, nespočet modřin a mozolů. Je to sport, který bolí. Přesto to dělá s láskou a stíhá ještě makat na kruháči.

Kolik ti je a co děláš?

Je mi 31 let. Přes den učím účetnictví a finance na vyšší odborné škole ekonomických studií v Praze, a večer učím Pole dance v Berouně. Věnuji se i přípravě nadějných kurzistek na soutěže. 

Jak dlouho tančíš a jak ses k Pole dance dostala?

Jako malá jsem byla neskutečný lenoch, i rodinná procházka pro mě byla za trest. Až na střední škole jsem začala toužit začít tančit, ale nebyla k tomu žádná příležitost. Byly na práci důležitější věci. Až na vysoké škole jsem se dostala k Zumbě, která mě naprosto uchvátila a já se stala nakonec její lektorkou. Po čase jsem chtěla začít opravdu tančit a nejen skákat Zumbu v tělocvičně. Tou dobou mi shodou okolností přišel do cesty úžasný kluk a já s ním začala závodně tančit latinsko-americké a standardní tance. A protože jsem nebyla spokojená s postavou řekla jsem si, že je potřeba začít posilovat. Nechtěla jsem chodit na posilovací lekce nebo do posilovny, tak jsem se přihlásila na Pole dance. To bylo před 7 lety. Po třech letech jsme společenské tance zabalili a šli každý svou cestou. Naplno jsem se vrhla na Pole dance, stala se jeho lektorkou a začala závodit. 

Pole dance je poměrně silový sport, pomáhá ti nějak v přípravě kruháč?

Super Kruháč je naprosto úžasný. Už jsem chtěla závodní kariéru pověsit na hřebík, a třeba si konečně najít chlapa 😂, ale kruháč mé plány změnil. Díky němu jsem získala sílu v rukách, kterou jsem dřív neměla a dokážu na tyči silové prvky o kterých jsem dřív jen snila. A u takového iron X  (taková ta vlajka) pro mě už není žádný problém tak držet několik vteřin a ani se nehnout. A vzhledem k posíleným ramenům dokážu těžké silové prvky dělat s lepším provedením, bez toho abych si ubližovala. Super Kruháč rozhodně změnil můj odpor k posilování a teď ho neskutečně zbožňuji a doporučuji všem svým klientkám. 

Jsi hodně flexibilní. To máš od přírody, nebo jsi se k flexibilitě dopracovala tréninkem?

Vůbec to nemám od přírody. Pamatuji si, jak jsme v 9. třídě při tělocviku měli dát ruce na zem a já je dala jen do půli lýtek. Všichni se mi smáli. Tak jsem si řekla, že jim vytřu zrak a naučím se provaz. S nulovou znalostí správného protahování jsem začala každý den dělat protahovací cviky co jsem znala ze školy, a za pár měsíců jsem ho uměla. Když jsem začala závodit v Pole dance, zjistila jsem, že provaz nestačí. Je třeba mít hodně velký oversplit (hodně přehnaný provaz, kdy nohy jsou vyvýšené, a pánev ještě pod jejich úrovní) na pokročilejší prvky, placku do mínusu a záda i ramena je též potřeba mít ohebná. Protahovala jsem se hodně drasticky a nezdravě, než jsem dosáhla této flexibility. Nyní už si rozsahy jen udržuji a snažím se ke svému tělu chovat mnohem lépe. Dělá pro mě úžasné věci na tyči, a já si ho za to hýčkám. 

Jak dlouho trvá naučit se alespoň základní prvky?

Základní prvky se naučíte velmi rychle. Obzvláště jestli jste zvyklí se hýbat. Spíš je problém, že to bolí, a to spousta lidí nedokáže překonat. Ze začátku jsou pokroky vidět velmi rychle. Až když se člověk dostane hlavou dolů, tak to trvá déle, než si osvojí správnou techniku. Zde kladu velký důraz na správné provedení, protože z těchto prvků se budou odvíjet další prvky, a je třeba aby je klientky správně ovládaly na obě strany. 

Jsou nějaké náročné prvky, které zatím neovládáš a chtěla by ses je naučit?

Já jsem velký dříč a když mi něco nejde, tak dřu ještě víc, abych se to naučila. Ale za ta léta už vím, který styl prvků mi sedí, a který ne. Takže ty co mi z nějakého důvodu nejsou příjemné, se naučit za každou cenu nesnažím. Navíc máme seznam stovek prvků s bodovým hodnocením, takže si můžu vybrat takový prvek, který mi půjde. Ale je jedna věc, ve které mám opravdu velké rezervy, a to jsou těžké akrobatické kousky, jako jsou salta. Těch se opravdu bojím a vůbec se je nechci učit, i když trenéři by rádi, kdybych je dělala.

Kolik soutěží už jsi se zúčastnila, a jaký byl tvůj největší úspěch?

Přesný počet soutěží nevím, ale bylo jich za ty čtyři roky závodění hodně. My máme víc druhů soutěží a já se většinou zúčastňuji všech. Máme tu Pole sport, Pole art a Pole battle. Každá soutěž má 3 úrovně. Amatéři, profesionálové a elita. Začínala jsem jako profesionál a postupně jsem se dostala až do elitní kategorie. V této kategorii jsem před rokem vyhrála MČR v Pole sport 2019, a zúčastnila jsem se i MS ve Finsku, kde jsem skončila 19. Ale největší radost mám z letošního MČR, kde jsem skončila sice druhá, ale předvedla jsem mega náročnou sestavu, bez nějaké velké chyby. Radost mi udělala i zlatá medaile z Pole Battle League v Tel Aviv. 

Jak často před závody trénuješ?

No ještě před rokem a půl jsem trénovala 5x týdně 5 hodin v kuse. Teď už jsem se trochu umoudřila, začala respektovat své tělo a dopřávat mu pravidelný relax. Aktuálně trénuji 4x týdně po 3 hodinách.  

Kolikrát týdně do toho stíháš chodit na kruháč? 

Během karantény jsem trochu nakynula, takže hned po ní jsem se hecla, že se stanu dříčem měsíce, a chodila každý den. Nyní se se snažím chodit 2x týdně. 

Věnuješ se i nějakým dalším sportům?

Teď zrovna zase začínám se standardními tanci a v době karantény jsem se rozhodla pořídit si psa, takže se věnuji sportovní kynologii se svým půlročním německým ovčákem. Zamilovala jsem si i jógu, ale toto pololetí  se mi už nevešla do rozvrhu, tak snad v příštím roce se mi někam vejde. Jinak víc už nesportuji, spíš se snažím relaxovat, a chodím pravidelně do sauny a na masáže. 

Může dělat Pole dance každý, nebo existují nějaké speciální předpoklady, které by tanečník měl mít?

To je opravdu záludná otázka 🤔 Oficiální reklama je, že Pole dance je pro každého, bez ohledu věku a váhy, ale když občas vidím na Instagramu slečny s opravdu velkou nadváhou u tyče ve vysokých podpatcích, tak se mi na to dobře nekouká. Musím ale říct, že mám pár klientek s lehkou nadváhou po porodu, a jsou moc šikovné, leckdy zvládají prvky lépe, než útlé slečny vedle nich. 

Co vše se v soutěžích kromě choreografie hodnotí?

Jo tak tohle je hodně velká matika. Má trenérka mi často říká, na to se vy***, to nikoho nezajímá, i když je to hezké. Máme velmi záludná pravidla a porotci jsou přísní, i miniaturní chybička má velké následky v hodnocení.  Obecně se ale hodnotí technická náročnost prvků, provedení a umělecký dojem. U technické náročnosti se hodnotí náročnost jednotlivých prvků, jejich správné provedení, a musí zde být prvky na sílu, flexibilitu, dynamiku a spiny na tyči (rotace kolem tyče bez kontaktu se zemí).  Každý tento trik má své ohodnocení. U provedení jde o to, aby tanečnice měla propnutá kolena, dopnuté nárty, hezkou linii rukou, a aby nelezla ramena nahoru. Umělecký dojem hodnotí taneční část, a třeba i originalitu, kostým a sebevědomí na pódiu. Mou silnou stránkou jsou zejména silové a flexibilní prvky, a pak hezké provedení. 

U takového sportu pravděpodobně platí, že se člověk méně nadře s menší tělesnou hmotností, hlídáš si nějak stravu?

Já bohužel musím přiznat, že s jídlem mám velký problém. Před 2 roky jsem měla o 10 kg méně, než nyní. Po zranění ramene před 1,5 rokem, jsem propadla záchvatovému přejídání a hodně přibrala. Až posledních pár týdnů se cítím psychicky dobře, a konečně zase jím jako normální člověk, ne jako prase. Nedržím žádnou dietu, ale jím zdravou a vyváženou stravu plnou rostlinných, i živočišných bílkovin, zdravých tuků a komplexních sacharidů. Dopřávám si hodně zeleniny i ovoce. Už se nepřejídám nutellou a zmrzlinou. Paradoxní je, že teď s těmi kily navíc dokážu víc, než když jsem byla kost a kůže. Nejspíš už jsem část těch špeků proměnila na svaly. Už se moc těším na MČR v Pole art 1. listopadu. Mám v sestavě totiž mega hustou silovou kombinaci. Vlastně tři mega drsný kombinace. 

Pole dance budí dojem, že když se ti nezadaří, může to hodně bolet. Zažila jsi nějaký nepříjemný pád?

Pole dance bolí, i když se zadaří. Visím na tyči za holou kůži, takže modřiny a mozoly jsou mou každodenní součástí života, ale už jsem si na to zvykla, a bolest při tréninku moc nevnímám. Úraz jako takový, že bych spadla z tyče jsem zatím naštěstí neměla. Jsem hodně opatrná a než vlezu na tyč, tak si jasně rozmyslím, co jdu dělat. Každá sebemenší chyba může vést k pádu. Mám samozřejmě za sebou pár pádů kousek nad zemí, ale většinou na měkkou podložku. Když trénuji něco nového a těžkého, tak mám pod sebou vždy podložku a nechávám se jistit trenérem.

Přesto jsem se zranění nevyhnula. Když jsem se připravovala na MČR 2019, tak jsem si postavila opravdu těžkou sestavu a dřela oněch 5 hodin v kuse 5x týdně. Cítila jsem, že mám už opravdu hodně přetížené rameno, tak jsem ho začala šetřit a dávala na něj velký pozor. Ovšem pak jsem dávala na lekci záchranu jedné klientce, a ta mi spadla do rukou, přičemž se mi natrhla šlacha v rameni. Ta bolest druhý den byla neskutečná. Nemohla jsem hýbat rukou. Lítala jsem od fyzioterapeuta k fyzioterapeutovi, ale vůbec jsem si nepřipouštěla, že bych za měsíc na soutěž nenastoupila. Nakonec jsem týden před soutěží začala trénovat, sestavu zjednodušila a vyhrála. Ze zlata jsem ale radost neměla, protože jsem věděla, že jsem měla na víc, a začala jsem smutek zajídat. Teď už jsem ale v pohodě a trénuji zase naplno, i když si musím hlídat, abych rameno nepřetěžovala.

Jak dlouho chodíš na kruháč?

Přivedly mě sem v únoru 2020 moje klientky z Berouna. Popravdě jsem sem původně začala chodit kvůli klukům, ale nakonec jsem zde zůstala, protože mě to moc baví. 

Jaký cvik máš nejradši?

Nyní zbožňuji všechny cviky, které  jsem dřív nesnášela. Takže kliky, dřepy a výpady.  Moc ráda je dělám se zátěží a děkuji Petrovi, že mě nutí brát si větší a větší závaží, a tím se posouvat zase o kus dál. Taky mám moc ráda ručkovaní, ale poslední dobou se mu vyhýbám, protože mám už opravdu hodně sedřený ruce a bolí mě to. Celkově si občas nějaký cvik upravím, protože mě tam třeba bolí zápěstí, či jiné klouby. 

Jaký nejvíc nenávidíš?

Jak říkám, všechny cviky, co jsem nesnášela, nyní miluji. 

Jaké jé tvé nejoblíbenější jídlo?

Všechno, co je sladké. Čokoláda, nutella, zmrzlina, sušenky, dorty, koblihy. Ale už to nejím. Do toho mého úrazu jsem se toho dokázala nedotknout 1,5 roku. Nyní si to striktně nezakazuji, ale snažím se nahradit tyto dobroty zdravěji. Takže si dělám nutellu z avokáda, kakaa, banánů a trochy proteinu. Je to mňamka. Nebo si dělám ovesné palačinky s tvarohem, ovocem a mandlemi. 

Chceš vidět na vlastní oči, jak Denisa válí? Tady máš malou UKÁZKU. Jestli tě to taky láká, klidně jí napiš!

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů