Martin

STORY OF Martin Soukup: „Nikdy se nevzdávej! aneb o titul Super Dříče jsem bojoval 2 roky“

Hrdina dnešního příběhu působí tichým až introvertním dojmem, ale jak se říká, tichá voda břehy mele. Martin je milý usměvavý závislák. Závislák na cvičení! Cvičení ho doslova pohltilo a ovlivnilo jeho život. Samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Nabral sílu, svaly, energii a shodil 15 kilo! K druhému tréninku se odhodlával 4 měsíce, ale nevzdal to a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Není den, kdy bys ho na tréninku nepotkal. Být dříčem měsíce byl jeho cíl od začátku, ale často končil těsně pod pomyslným vrcholem. Nenechal se ale odradit a cestu k titulu si našel. Tím ale nekončí. Maká dál a má se sebou velké plány. Jaké byly jeho začátky? Co dělá, když zrovna necvičí? Kam ho Super kruháč posunul a co ho nejvíc motivuje? To vše najdeš v našem rozhovoru.

Řekni nám něco o sobě, kolik je ti let, čím se živíš?

Je mi téměř 30 let a živím se jako referent dopravních přestupků v Berouně.

Jak dlouho chodíš na Super Kruháč?

Na kruháč chodím přibližně 2,5 roku.

Sportoval jsi už před tím, nebo tě k pohybu přivedl právě Super Kruháč?

Před tím, než jsem začal chodit na kruháč, jsem se věnoval pouze cyklistice a chodil jsem občas plavat. Sem tam jsem zašel s kamarády na squash. Když mi bylo 7, zkoušel jsem hrát basketball, ale přestalo mě to bavit.

Co bylo prvotním impulsem k tomu, začít se cvičením?

Jak jsem v předchozí odpovědi zmínil, věnoval jsem se cyklistice, takže jsem měl silné nohy, ale s rukama a břichem to nebylo nic moc a chtěl jsem to změnit. Přemýšlel jsem, zda začít chodit do posilovny. Až jednou od mého vedoucího v práci jsem se dozvěděl, že existuje „jakýsi“ kruháč a jestli bych to nechtěl zkusit. Tak jsem zkusil.

Pamatuješ si, jak ses cítil po prvním tréninku?

Po mojí první hodině Super Kruháče jsem se cítil strašně, respektive 2 dny po. Myslel jsem, že jsem dostal infarkt, bolelo mě na hrudi a nemohl jsem vstát. Byla to hodina Petra, bylo zrovna 5 kol a to mi bylo fakt nejhůř. Po prvním tréninku v květnu jsem šel až na podzim koncem září, chytlo mě to a chodím dodnes.

Cítíš na svojí fyzičce velké změny?

Hrozně velké změny. Povedlo se mi získat velkou sílu do rukou, a co se mi ze začátku zdálo nemožné udělat, je teď pro mě samozřejmostí. Porovnání mám především z Beroun Race. Na jaře 2018 jsem běžel svůj první závod (to jsem myslel, že dostanu infarkt) a po doběhnutí jsem si řekl, že musím sakra přidat, abych příště doběhl v nějakém rozumném čase. Tak jsem začal víc a víc trénovat a na podzim 2018 už to bylo lepší. Letos na jaře zase a teď na podzim zase o něco lepší. Člověka to motivuje, když vidí pokroky a má z toho radost.

Dokázal bys říct, jestli ti cvičení přineslo nějaké změny i v běžném životě a myšlení?

V běžném životě mi to přineslo velkou změnu. Necítím se unavený, nejsem nemocný a po psychické stránce to pomáhá hrozně moc. Kdo hodně pracuje s lidmi, tak ví.

Na první pohled jsou vidět i změny estetické. Máš přehled o tom, kolik jsi zhubnul?

To jsem rád, že jsou vidět. Vím to úplně přesně. Letos v lednu jsem měl 102 kg a v současnosti mám 87 kg. V jeden čas to bylo i 84,5 kg, ale to bylo asi tím, že jsem byl v létě v Egyptě a přivezl jsem si s sebou faraonovu mstu 🙂 Téměř 14 dní jsem nebyl schopný nic sníst.

Řešíš nějakým způsobem i stravu?

Musím říct, že strava je u mě neuvěřitelná slabina. Rád jím. Dopřeju si od všeho něco, ale v rozumné míře. Vynechal jsem úplně čokolády a brambůrky.

Co děláš, když zrovna necvičíš, jaké máš další koníčky?

Věnuji se práci na baráku, na kterém je pořád co dělat. Dále se věnuju svému psovi a miluju cestování. Mimo cvičení se věnuju cyklistice a lyžování. Letos se mi podařilo najet na kole přes 5 200 km, kdy to občas kombinuju i s kruháčem v jeden den, a to dává člověku opravdu hodně.

Víme, že o titul dříče jsi usiloval cíleně. Prozraď nám, jak dlouho trvalo, než to vyšlo?

O titul dříče jsem usiloval skoro 2 roky, kdy jsem byl 9x druhý a asi 3x třetí. Takže když se mi to teď v září podařilo, byl jsem strašně rád. Řekl jsem si, že v září v gymu ze sebe vydám všechno a povedlo se.

Máš ohledně Dříče a celkově ve sportu a cvičení nějaký konkrétní cíl, nebo tě to prostě jen baví?

Plány do budoucna s dříčem? Chtěl bych udělat hattrick a pak už vážně zvolním. Snad. Čeká mě cestování, pojedu na Floridu a vzápětí do Číny. Takže vyklidím cestu novým dříčům.

Chtěl bych ještě zapracovat na síle v rukou a hlavně na břiše, tam mám ještě sakra co dohánět. Ale taky mě to ohromně baví, bez toho by to u mě nešlo.

Aby sis titul pojistil, nejsou u tebe výjimkou dvoufázové tréninky, jak to zvládáš?

Zatím dobře. Když se rozhodnu, že půjdu na dva tréninky, přizpůsobím tomu v ten den stravu (nic těžkého) a jdu brzy spát. Jdu spát klidně v půl deváté. Mezi tréninky si dám nutriční tyčinku. Než jsem se odhodlal jít na dva tréninky za den, trvalo to rok. Pak jsem si řekl, jde se na to. Pár lidí se mě už ptalo, zda nemám nějaké zdravotní potíže, když se takhle „přetěžuju“. Zatím musím říct, že absolutně žádné.

Co pro tebe titul znamená, a dokážeš říct, co bylo hlavním důvodem, že ses chtěl stát Dříčem?

Důvodem bylo to, že jsme se s Jardou Křížem pořád hecovali, kdo bude dřív dříčem. Jardovi se to povedlo už letos v únoru, mě až teď v září. Co pro mě titul znamená? Odměna za tu dřinu a čas, co tomu věnuju.

Máš nějaké motto, kterým se řídíš, když už nemůžeš?

„Nikdy se nevzdávej, protože skutečně prohraješ až tehdy, když se vzdáš“

Děkujeme za inspirativní rozhovor a jsme moc rádi, že tak odhodlaného a pozitivního člověka v Super partě máme. Držíme palce v další cestě za vysněným cílem! Závěrem nás ještě zajímají odpovědi na 3 tradiční „STORY OF“ otázky:

Jaké je tvoje oblíbené jídlo?

Houbová omáčka s knedlíky

Jaký je tvůj oblíbený cvik?

Všechny cviky na břicho.

Jaký cvik nejvíc nesnášíš?

Přeskakované výpady

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.