STORY OF Lenka Šašková: Podzim s natrženým svalem, jaro už s titulem Super Dříč a -12 cm v pase!

Super žena měsíce června nese jméno Lenka Šašková a asi se nestane, že bys ji na tréninku nepotkal. Je obdivuhodné, co všechno dokáže v 36 letech zvládnout. Sama se stará o dceru, samozřejmě pracuje (na stavebním úřadě – čti buď na ní milej, pokud chceš stavět) a ještě stíhá trhat rekordy v gymu. Volný čas nemá, ale trénink si neodepře a taky je to na ní vidět. Co je hlavní, ona sama se cítí lépe a cvičení ji naplňuje.

Lenka pojala útok na titul Super Dříče jako výzvu, ale i když o první flek zrovna nebojuje, je v gymu denně. I proto se v poslední době často umisťovala v TOP 3, takže na vítězství jí stačilo jen o trochu víc zabrat.  A s 32 vstupy se v květnu zadařilo. Jak skloubí domácnost s tréninkem? Spí vůbec někdy? Co dopuje? Na všechno jsme se zeptali.

Lenko, svěřila ses nám, že sama staráš o svou 12 letou dceru. Prozradíš nám, jak vypadá tvůj běžný den, jak to všechno stíháš?

„Běžný den začíná v 6:00, když se hecnu a jdu běhat tak před 5:00, ale to je tak jednou týdně. A pak klasický kolotoč – snídaně, práce, kruháč, vyzvednout holku z kroužků (teď už se naštěstí nebojí přepravovat i sama), večeře, nachystat věci na druhý den a je 10 nebo 11 večer.  Musím vše trochu plánovat dopředu a rozvrhnout si, kdy co udělám. Ale občas prostě neudělám nic a hodím nohy na stůl. Hlavní je nebrat ten život ani sebe moc vážně.“

Celé dny se nezastavit musí být dlouhodobě stresující, jak bojuješ s únavou a pomáhá ti cvičení i po té psychické stránce, nebo máš jiné „uvolňováky“?

„Po psychické stránce mi právě cvičení pomáhá vypnout mozek. Občas ho vypnu až moc a nepamatuju si, co mám kde cvičit.  Kolo a běh je taky super na pročištění hlavy. Ale v týdnu vyběhnu buď v 5 ráno, nebo v 9 večer. Na kolo se dostanu akorát o víkendu, abych měla aspoň 3 hoďky času se porozhlédnout po okolí. Jednou za čas (když se mi povede mít volný večer), ráda vyrazím pobavit se s přáteli u vínka nebo chmelového moku… prostě takový restart. Jsem pro každou špatnost a ráda se bavím a směju.“

Na podzim ses potýkala se zraněním a nucenou pauzou v důsledku natrženého lýtkového svalu. Jak dlouho trvala rekonvalescence?

„No. Pan doktor říkal, že mám mít 8 týdnů klid. To mě trochu dorazilo. Bylo to ve chvíli, kdy už jsem konečně prociťovala, že se kondice zlepšuje. Vydržela jsem nic nedělat asi 14 dní nebo 3 týdny, dokud ta největší bolest nepřešla. Pak už jsem cvičila zase, jen jsem vynechala cviky na nohy (pan doktor by neměl radost). Teď už se snažím dávat si trochu pozor. Ale vzhledem k tomu, jaký jsem občas střevo a není týden, abych si nepřivodila nějakou novou modřinu, tak mi to asi moc nejde.“

Dokázala bys charakterizovat, co ti Super Kruháč dal, kam tě posunul?

„Super Kruháč mi dal hrozně moc. Nikdy bych nevěřila, co všechno můžu dokázat (díky vyhecování trenérů). Během roku cvičení bez diet a s pauzou kvůli zranění se mi podařilo zmenšit obvod břicha o 12 cm a boků o 10,5 cm, což je pro mě největší odměna. Přes stehna a pas se pak centimetry hnuly o 4 cm. Váhový rozdíl je jen 5 kilo, ale vzhledem k tomu, že člověk nahradí tuky za svaly, tak to není směrodatné. Hlavně jsem spokojená s tím, že si zas můžu kupovat menší číslo kalhot. Na kruháči se mi hlavně líbilo to, že nemusím shánět nikoho, kdo by zrovna měl čas a chuť jít se mnou cvičit. Prostě vezmu věci, jdu, a vím, že tu vždycky potkám super lidi a odcházím s lepší náladou. Nejsem zdaleka na konci, ale pokroky jsou už znatelné a to mě žene dál.“

Svěřila ses nám, že kromě cvičení ráda jíš. I přesto se ti podařil se svou postavou udělat pokrok, po kterém touží hodně žen. Sníš na co přijdeš, nebo je tvůj jídelníček nějak organizovaný a zdravý?

„Snažím se jíst trochu disciplinovaně, připravovat si jídlo a trochu přemýšlet nad tím, co jím. Občas přípravu nestíhám, tak se najím ve městě, ale nasnídat se a vzít si svačinu už teď nezapomenu nikdy. Když je nějaká akce, dopřeju si a sním vše. Ono se to přece nepos… Co by z toho života bylo, jen se hlídat a bát se dát si jednou za čas zákusek nebo čokoládu. Ale jinak si občas něco dobrého upeču s minimem cukru a tuku, jen doma na to moc kladná odezva nebyla, tak mi to hlídá mrazák a postupně odebírám na svačiny.“

Prošla jsi naším stravovacím seminářem. Pomohl ti nějak zrealizovat tvůj redukční cíl?

„Určitě. Po semináři jsem teprve začala nad jídlem víc přemýšlet a začala jsem jíst víc a jinak. Konečně jsem si spočítala, kolik čeho bych měla mít a rozdělila jídlo na 5 jídel denně. Po semináři jsem byla nažhavená sestavit si jídelníček a vše vážit, měřit, počítat. Dopadlo to tak, že jsem si sestavila dopředu jeden den. Většinou řeším za pochodu, co zrovna udělám. Občas to hodím do tabulek, abych se vešla do příjmu. Od semináře se už výsledky začaly dostavovat. Teď už si jídlo tolik nevážím, člověk se to časem naučí odhadnout.“

Co bylo hlavním impulsem k tomu jít na první trénink?

„Impulsem, že už je opravdu na čase se nad sebou zamyslet a začít něco dělat, byl pohled do zrcadla a kalhoty. Takové ty, co jsem si s nechutí kupovala o číslo větší, když jsem se do jiných nevešla, a už i ty mi začínaly být těsné. Nikdy jsem nedokázala držet dietu. Tak muselo přijít cvičení a později trochu i úprava jídla. Dříve jsme chodili s kolegy z práce na spinning, kde cvičila Zuzka Růžičková, od které jsme se dozvěděli o kruháči. Kolegyně si to byla vyzkoušet, a řekla, že to přežila. I přes obavy, že umřeme hned na začátku, jsme poprosili Petra o jednu ukázkovou hodinu. Kupodivu jsme přežili všichni a fakt mě to bavilo. Od té doby jsme se scházeli po práci před veřejnými hodinami. Mým úkolem bylo posbírat každý týden dostatek lidí z radnice (občas nelehký úkol). Postupně jsem přidávala tréninky, 2x týdně, po pár měsících 3x týdně. Až soutěž mě vyhecovala to zkusit častěji.“

Pociťovala jsi při takové frekvenci tréninků větší únavu, nebo to s tebou ani nehlo?

„Únava byla. Ale tréninky jsem navyšovala postupně a pomalu. Hlavně i kvůli předchozímu zranění jsem nemohla hned od ledna začít tak jak jedu teď. Ale vypadá to, že si tělo postupně zvyklo a dá se to. Určitě byly i dny, kde se mi fakt nechtělo, ale přece už jsem byla přihlášená a nejde, abych nepřišla. Dala jsem to a odcházela jsem jako vždy s dobrou náladou. Trochu mě trápí kolena, ale taky už je to lepší. Občas si dám o víkendu fakt „válecí“ den, v rámci možností, když nepočítám ten úklid, co v týdnu nestihnu.“

Věnovala ses předtím nějakému sportu, nebo tě k němu přivedly až kruháče?

„Tak nějak jsem se trochu hýbala vždycky. Někdy víc, někdy míň, někdy vůbec.  V každém městě, kde jsem bydlela, jsem si našla něco. V Praze beach volejbal a squash, v Klatovech Zumba a fitbox, v Berouně nejdřív spinning , squash občas a teď kruháč. Mezitím občas trochu kolo a běh. Nikdy žádný závody, soutěže apod. Prostě na pohodu.“

Díky čestnému místu v naší TOP 10 a Super Dříči máš dvojnásobnou šanci na výhru zájezdu do Řecka, máš v plánu přidat v květnu obhájit Dříčský titul a šanci ztrojnásobit?

„Budu chodit, co to půjde, ale musím taky zařídit spoustu jiných věcí, takže vím, že nemůžu jít každý den. A pokud je příležitost vypadnout někam pryč, tak prostě cvičit nejdu. Ranní hodiny jsou pro mě tabu, to už sedím v práci, takže zbývají jen odpoledne a neděle, kdy je občas lepší si zařadit jiné aktivity. Výhra zájezdu stejně záleží na tom, kdo bude vylosován a hodně na štěstí. Takže už mám vybraný termín a naplánovanou dovolenou v práci :D“

Vedeš ke sportu i svou dceru? Kdy ji přivedeš k nám na kruháč?

„Snažila jsem se, aby se taky trochu hýbala, ale poslední dobou už je to trochu těžké. Chodila tancovat a na atletiku, ale našla svůj směr v malování a tvůrčím psaní, sport prý není pro ni. Snažím se ji aspoň občas vytáhnout na kolo nebo brusle, ale je to fuška jí vykopat ven. Na kruháči už na jaře párkrát se mnou byla. Sama si to chtěla také vyzkoušetx   , ale už jí to tam také moc netáhne. Určitě jí ale nechci nechat jen sedět doma.“

Žena, která je na výchovu sama a zároveň tvrdě pracuje, už dnes není žádnou výjimkou. Co bys ostatním v podobné situaci poradila?

„Že všechno jde a čas se dá najít i v dost nabitém denním programu. Hlavní je si najít cíl, chuť a vůli něco změnit. Mě nejvíc času a energie zabere práce. Ať už zaměstnání nebo občasný přivýdělek nějakým projektem po večerech a víkendech. Občas je těch povinností už trochu moc, takže mám vždy u sebe 1-3 bloky na poznámky, a plním úkoly postupně. Já si třeba myslela, že nikdy nenajdu dost času, abych mohla soutěžit o zájezd a chodit cvičit skoro každý den. Nakonec mě dcera přesvědčila, že spousty věcí zvládne sama, a že nám ten zájezd prostě vyhraju 🙂 Teď už se jen každý měsíc ptá: „Už jsi nám vyhrála ten zájezd?“ A když už se do něčeho dám, tak prostě neodstoupím bez boje.“

Leni, děkujeme ti za otevřenost, jen tak dál a držíme palce v losování! Nevyhneš se ale závěrečným třem otázkám na tělo:

Jaký je tvůj nejoblíbenější cvik?

„Ráda potrápím břišáky.“

Jaký cvik nenávidíš?

„Angličáky.“

Oblíbené jídlo?

„To, které nemusím vařit, ale jinak třeba losos.“