STORY OF Bára Literová: Když si něco umanu, vždycky to dotáhnu do konce!

Nadešel čas představit si prvního hrdinu STORIES OF „S“, který si svou vytrvalostí a nasazením zasloužil místo mezi našimi příběhy o super lidech.

Bára je dříč, a to doslova. Ovládla totiž žebříček TOP 3 SUPER DŘÍČŮ srpna s úctyhodnými 21 vstupy. Jak si každý určitě dokážeme přepočítat, bez pár dnů je to skoro každodenní, někdy i dvoufázová makačka. Proto jsme se rozhodli ti o téhle, jak o sobě sama říká „obyčejné“ neobyčejné holce říct víc. Zajímá tě proč cvičí, co ji na tom nejvíc baví, čím se živí a co má ráda? Tak čti dál…

Bára pracuje jako finanční účetní v mezinárodní společnosti. Její práce je tím pádem sedavá, ale zaměstnavatel si naštěstí tuhle skutečnost uvědomuje a vychází zaměstnancům vstříc aspoň polohovatelnými stoly a fitkem s neomezeným přístupem, což je příjemný zadostiučinění. Možná si řikáš, proč Bára chodí na placené kruháče, místo bezplatného fitka. Vysvětlí ti to sama:  „Vždycky jsem sportovala a sport je důležitou součástí mého života. Na kruháč jsem chodila už v jeho začátcích, když se ještě cvičilo v Laguně, bohužel mě v loňském roce hodně trápilo zdraví, což způsobilo, že jsem po červnovém tréninku byla cvičit ještě párkrát v prosinci a víc nic. Nicméně, táhlo mě to k němu, protože trenéři jsou skvělí, pozorní a umí hecovat.“

Sem tam si ve fitku zacvičí, ale spíš jen tehdy, když kruháč nestíhá. Jak sama přiznává, na začátku měla Barča obavy z pohledů a řečí ostatních, všichni určitě dobře známe, jak nenávistné dokáže okolí občas být.

„Bála jsem se pohrdavých pohledů ostatních cvičenců, že nejsem twiggy a vrhám se do takového cvičení a skupinových hodin. Během kruháče toho ale má člověk plné kecky sám se sebou, natož aby měl čas pozorovat a hodnotit ostatní. Naopak, nálada v tělocvičně člověka snadno strhne a on zvládne víc, než by si před hodinou dokázal představit! Složení hodin mi naprosto vyhovuje, protože člověk pozlobí celé tělo a když chce, dokáže se pořádně zničit.“

Bára se naštěstí nedala, svůj strach překonala a zjistila, že se mezi sebou naopak snažíme podporovat a táhneme za jeden provaz. Láska ke sportu ale není to jediné, co ji ke kruháči přitáhlo. Barča se potýkala s váhovými výkyvy a bodem zlomu se stala chvíle, kdy se „necítila ve svém těle dobře“.

„Jsem důsledná a když si něco umanu, prakticky vždycky to dotáhnu do konce. Rozhodla jsem se tedy dát tělu pohybový šok a vrátit se zpět k Super kruháči, což se v březnu také stalo. Začala jsem chodit na ranní hodinu dvakrát týdně. Začala jsem postupně cítit změny, svaly se začaly ozývat a já měla radost,“ vzpomíná Bára.

A protože ve dvou se to lépe táhne a máme rádi romantické a šťastné konce, Barči zálibu s ní začal sdílet i její přítel Tom. Barča se tak rychle dostala do fáze, kdy chodila cvičit i 5x týdně, což pomalu vysvětluje její prvenství v SUPER DŘÍČI, které bylo plánované, a o to více zasloužené, protože Barča dokázala dosáhnout svůj vytyčený, ne úplně snadno dosažitelný cíl.

„Tréninky jsem si zarezervovala, rozvrhla a chodila v úterý a ve čtvrtek dvakrát denně (ráno i večer) a v neděli ráno. Zkusila jsem také Super pekáč kombo, což je super trénink, jinak jsem ale zůstala věrná klasickému Super kruháči. Makala jsem, cítila jsem únavu, ale protože kruháč je snad jediné cvičení, u kterého jsem nikdy neměla takovou tu nechuť, že bych se musela na trénink přemlouvat, zvládla jsem to. Absolvovala jsem dvacet jedna hodin a získala vysněný titul!“, raduje se Bára, a my ji moc gratulujeme a fandíme!

A co víc, začala na sobě pozorovat viditelné změny a cítit se líp, což je při takové dřině ta největší odměna. „Nosím oblečení, které jsem na sobě dva roky neměla. Dostávám komplimenty na to, jak jsem se od zimy změnila a jak mi to sluší. Zároveň jsem se stala závislá na endorfinech, díky kterým si udržuji psychické zdraví a zvládám vypjaté situace v práci i mimo ni. Vím, že jsem na začátku své cesty a čím víc jsem v tom, tím dál ten můj cíl vidím, ale na druhou stranu si tu cestu za vysněným tělem užívám a cítím se ve svém těle opět dobře a i když není ještě ideální, pomalu získávám sebedůvěru, což je jeden z hlavních důvodů, proč mě to naplňuje a žene dál!“

Kruháčema Barča ale nekončí, když nemaká v Super Gymu, jezdí na inlinech, na kole, ráda chodí po horách, plave, prochází se s přítelem a se psem nebo běhá. I při sedavém zaměstnání má navíc denně  v nohách minimálně 10 000 kroků. Barčo, jen tak dál!

Abysme nezapomněli, závěr všech stories patří 3 doplňujícím otázkám „na tělo“. Tady jsou Barči reakce:

1) Nejoblíbenější cvik? 

„Dřep v jakékoli podobě, s činkou, na bosu, s kettlebellem, líbí se mi jeho komplexnost.“

2) Cvik, který prostě nesnášíš?

„Krab. Bohužel je to cvik, který stále nejsem schopná zvládnout a protože mi nejde, nemám ho   ráda .“

3) Nejoblíbenější jídlo?

„Miluju jídlo, ale asi pečené kuře s bramborovou kaší.“

Zazvonil zvonec, pohádky ještě není konec, Barča s Tomem spolu šťastně cvičí dodnes. 🙂

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *