STORY OF Super trenérka Martina: Trenérkou odjakživa aneb z vejšky rovnou do „cviček“

Přemýšlel jsi někdy nad tím, co asi dělali tvoji trenéři před trenéřinou, co dělají, když zrovna na tréninku nejsou, jak pracují sami na sobě, jaký mají jídelníček, život? Říkáš si, že určitě jdeme příkladem. Tak určitě, ale nic se nemá přehánět a jsme taky jenom lidi.

Martina má na kontě kurzy a trénování nejrůznějších typů cvičení a profesionálně trénuje neuvěřitelných … let. Kolik? Jak se udržuje ve formě? Přečti si rozhovor, který ti všechno objasní. Mimochodem, tohle není návod na to, jak držet drastický diety o jedný okurce za den. Ve formě se jde udržet i s rozumem. Všichni Super trenéři totiž rádi jí. Povíme ti, jak to máme.

Prozradíš nám, kolik ti je?

Jasně, důležitější je na kolik se cítím, že jo. V létě mi bude 34.

A na kolik se cítíš?

Někdy na 40, když jsem unavená z dětí, ale jinak samozřejmě tak o 10 let méně.

Sportovala jsi ráda už od dětství, nebo to přišlo spíš s věkem?

Můj tatínek je velký sportovec, od mládí závodně plaval a věnoval se triatlonu, takže mě i bráchu ke sportu vedl od malička. Naučil nás lyžovat, plavat, bruslit. Sama jsem pak ve školním věku začala navštěvovat různé kroužky tancování a gymnastiky. Nic jsem ale nedělala na nějaké velké úrovni, spíš pro radost.

Pamatuješ si, kdy a jak ses dostala konkrétně ke cvičení/fitness obecně?

Ano v období puberty jsem začala navštěvovat lekce aerobicu a posilovací lekce. Později jsem přidala spinning.

Jak dlouho se mu věnuješ jako trenérka?

Moje trenérská činnost navázala právě na ty hodiny aerobicu. Tehdejší trenérka potřebovala záskoky a oslovila mě mezi svými klienty. Nerada dělám věci na půl, takže jsem se tehdy v prvním ročníku vysoké školy přihlásila na kurz instruktorky Fitness s hlavním zaměřením na aerobic. To byl můj první kurz, tam jsem získala základy té fitness teorie a složila praktickou zkoušku z vedení lekce aerobicu. Ten je dnes už sice trochu pasé, ale paradoxně z výuky choreografie aerobicu se dá vycházet ve všech dalších cvičebních stylech jako je jumping, alpinning atd. Takže jestli dobře počítám, trénování se věnuji už 15 let, to je síla.

Na jaké typy cvičení/skupinových lekcí se zaměřuješ?

Kdo mě zná, ví, že nejsem moc silová a vzhledem k tomu, co jsem popsala v předchozí odpovědi, jsem spíš přes ty aerobní styly.  Já jsem si ale hned po aerobicu doplnila fitness vzdělání o kurzy TRX, BOSU, Bodystylingu, Spinningu, Zumby, Jumpingu atd. Neupřednostňuji jeden styl, naopak mě baví dělat toho víc. Jeden čas jsem trénovala na různých místech a různé typy lekcí od Zumby po posilování. Taky mě baví lekce půlené např. Spinbody – kdy se 30 minut jede na kole a 30 minut posiluje.

Od kdy cvičíš na kruháči?

Na kruháč jsme přišla před necelými třemi lety jako klientka. Byla jsem krátce po porodu druhého dítěte a chtěla jsem se vrátit zpět do formy. Až po nějaké době Michal zjistil, že jsem také trenérka a hned jsme se domluvili na lekcích v tehdejší D5. Postupem času jsem pronikla na kruháč jako takový stabilní záskokář 😀 Byla to pro mě nová zkušenost, do té doby jsem vedla lekce, kde jsem s lidmi společně cvičila, učila je spíš nějaké choreografii, ale baví mě to. Jak jsem říkala, mám ráda různorodost, takže to pro mě zase byla příjemná změna.

Co z toho tě baví nejvíc, je taková tvoje srdcovka a proč?

Srdcovka zůstávají ty taneční lekce (zumba, step aerobic), miluju učit lidi postupně nějakou choreografii.

Čím původně jsi/jaké práci ses věnovala před dětmi a trenéřinou?

Jak jsem říkala, trenérku dělám od vysoké školy. Vystudovala jsem pedagogickou fakultu, obor 1.stupeň a tomu jsem se také před dětmi věnovala. Pět let jsem učila na základní škole a po večerech předcvičovala. Nyní jsem ještě pořád na rodičovské dovolené.

Co děláš, když zrovna necvičíš?

Jelikož mám děti ještě hodně malé, kromě cvičení už mi moc času na nic jiného nezbývá. Respektive pokud mám volný čas, vždy je pro mě jasnou volbou, že ho využiji na sport. Jdu si zaběhat, zacvičit nebo na kolo.

Vedeš ke sportu i své děti?

Ano, dětem bude 3 a 5 let, takže se dostáváme do fáze, kdy už se toho s nimi dá hodně dělat, a musím říct, že mě to moc baví. Hrozně jsem si užila letošní zimu, snažili jsme se každý víkend jít na bruslák nebo vyrazit na otočku na hory a obě děti začaly letos lyžovat. V létě jezdíme hodně na kole. Nemám žádné ambice, aby z nich byli nějací úspěšní sportovci, ale budu ráda, když si vybudují lásku ke sportu stejně jako já i manžel.

Dokážeš říct, co pro tebe cvičení znamená?

Cvičím nepřetržitě už tolik let, že si vůbec neumím představit, že bych se nehýbala. Když jsem třeba nemocná a pár dní nic nedělám, jsem okamžitě nepříjemná a cítím se špatně po fyzické stránce. Cvičila jsem i v těhotenství a vždy hned po porodu, samozřejmě jsem dodržovala určité zásady, aby to bylo bezpečné. Takže cvičení je pro mě jedním slovem droga.

Máš nějaké oblíbené motto?

Když nemůžeš, tak ještě 3x krát můžeš!!!! A to neplatí jen ve cvičení (maminky pochopí).

Musíš se ve formě udržovat, nebo jsi spíše ten typ, co „nic nemusí, a má to zadarmo“?

Nejsem ten typ, co by to měl úplně zadarmo. Ale dřív mi stačilo se hodně hýbat. Teď pozoruji, že po překročení 30 let a dvou dětech to bude chtít se trochu víc zaměřit i na jídlo.                                                                       

Máš nějaký zaručený tip, jak zůstat ve formě i po dětech a třicítce?

Tak zaručený tip u mě je jasný – vyřadit sladké. Nehlídám si jídlo nějak konkrétně, jím všechno, ale v rozumné míře. Moje největší neřest jsou právě ty sladkosti. Ty se snažím omezovat, ale moc se mi to nedaří. Tak to pak doháním pohybem!!!

Jakého jídla by ses nikdy nevzdala?

Miluju těstoviny na všechny způsoby, tak asi těch.

Máš nějaký oblíbený cvik?

Záleží jestli oblíbený proto, že mi jde. Oblíbený nemám, ale rozhodně mi nevadí dřepy na jakýkoliv způsob.

Jaký cvik nemusíš?

Mám slabé ruce, takže přítahy, to je pro mě peklo.

Je v tréninku něco, co ti třeba nejde a chtěla by ses to naučit?

Nevadí mi jakékoliv posilování na nohy a na břicho, ale ty ruce, ty mi nejdou, tam musím zabrat. Obecně bych se chtěla dostat do formy, kterou jsem měla před dětmi, ale pořád se mi to ještě nepodařilo.

Spoustu maminek by ti mohlo závidět, co bys vzkázala těm, které by na sobě rády pracovaly, ale ještě se neodhodlaly, nebo nemají čas?

Nemám moc ráda takové ty řeči, že každý si na to najde čas. Když maminka nemá hlídání ani pomoc a má malé děti, je to sakra náročné a když má tu chvilku, možná si opravdu jen ráda sedne a odpočine. Proto myslím, že vše má svůj čas.  Já mám úžasného manžela, hlídací prarodiče, takže mám prostor na cvičení i trénování v podstatě od začátku, co děti máme. Samozřejmě pokud mají tu možnost časově, pak není na co čekat, vedlejší účinek krom zlepšení fyzické stránky a postavy, bude hlavně zlepšení stránky psychické. Když trénuji na kruháči, vrátím se večer domů neuvěřitelně pozitivně naladěná a plná energie. Děti si užijí tatínka, babičky, dědečky, všichni jsou spokojení.

…Takže zkrátka cvič, kdykoli můžeš, ať se z toho nezblázníš! I kdyby to bylo jednou za čas. Děkujeme naší milé trenérce za vyčerpávající odpovědi.

Sleduj nás, čti nás, makej s námi.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů