STORY OF Radka Balounová: Bez sportu si to prostě neumím představit.

Na předních příčkách aktuálního SUPER DŘÍČe je pěkně nabito. O první flek se totiž s hrdinkou našeho minulého příběhu Bárou dělí ještě jedna dříčka, která si se stejným počtem vstupů zaslouží i stejný obdiv. Radka navštěvuje kruháč asi 4 měsíce, ale už se dokázala probojovat mezi špičku. Sport ji provázel od malička a málokdo asi ví, že dokonce na vrcholové úrovni.

„Bez sportu si to prostě neumím představit. Od malinka mě taťka ve sportu podporoval. Jsem mu vděčná, že se mnou objížděl badmintonové turnaje všude možně. Nejednou se stalo, že jsem v Ostravě „dostala na zadek“ a jeli jsme zase domů. Ale pak se zadařilo a vezla jsem si domů bronz z mistrovství republiky. Taky mě dřel na kole a na běžkách, a každou chvilku jsme trávili v přírodě. Dodnes mi to zůstalo a někdy si říkám, že mám těch aktivit až moc“, svěřila se nám Radka, ale všechno zvládá levou zadní s úsměvem na rtech.

Láska k badmintonu ji zůstala. Pravidelně trénuje v Králováku a i při náročné práci do toho ráda běhá, plave, jezdí na kole, inlinech, wakeboardu, v zimě na běžkách nebo snowboardu. Plus s námi stíhá kruháč. Zkrátka je nezastavitelná.

Na kruháči oceňuji, že člověk necvičí sám

„Vedu auditorskou společnost, takže sedím od rána do večera u počítače nebo v autě, protože s prací souvisí i hodně cestování. Když trávím několik dní v kuse po hotelech, nejsnažší možností pohybu je zajít do fitka. Na kruháči ale oceňuji, že člověk necvičí sám. Pravidelně chodím na kruháč od června a už pozoruji pokroky v kondici“, popisuje Ráďa a přiznává, že sport je pro ni droga, která ji zaručeně vyčistí hlavu, zbaví stresu a myšlenek na každodenní starosti. A co ji ke kruháči táhne? Že jsme jedna velká parta lidí, který to maj stejně a prahnou po pravidelný dávce endorfinů 🙂

„Nikdy se nemusím přemlouvat a těším se tam na super trenéry, pestrou kombinaci cviků a spoustu bezvadných, optimisticky naladěných lidí, s kterými už se za těch pár měsíců známe. Mimo jiné jsem vypozorovala, že se sportovci se mnohem líp jedná i v práci. Občas se sice dopustí drobných faulů, ale dodrží, co slíbí, a mají tah na branku.“

Výzvy mě baví, takže jsem měla jasný cíl

Radka v sobě bojovného ducha nezapře. Stejně, jako si v dětství dokázala prošlapat cestu k placce v badmintonu, uplatnila své odhodlání i teď, při útoku na SUPER DŘÍČe. Přiznala se totiž, že to byl předem naplánovaný cíl, kterého chtěla za každou cenu dosáhnout.

„Po tom, co jsem si všimla, že za každý měsíc je vyhlášen „super dříč“, který cvičil nejčastěji, bylo to něco pro mě. Výzvy mě baví, takže jsem měla jasný cíl. Naložila jsem si tolik tréninků, kolik jsem byla schopná stihnout. A jsem ráda, že se mi to povedlo.“ A patří Ti velká gratulace, Ráďo! „Konečně mám odcvičeno a můžu si doma v klidu sednout s knížkou. To ale neznamená, že už se na kruháči neuvidíme. Jenom to nebude dvakrát denně ☺„

Ani Radku závěrem neminuly naše 3 tradiční otázky:

1. Nejoblíbenější cvik?

„Nejradši cvičím jakkoliv na TRX. Určitě se brzy půjdu podívat na trénink TRX do D5.“

2. Cvik, který prostě nesnášíš?

„Ručkování po vodorovném žebříku. Ať se snažím, jak se snažím, prostě se tam neudržím. S tím musím ještě něco udělat. A pak taky ještě Petrovo „kočka“ na závěr. Bez ní by to sice nebylo ono, vždycky vydržím až do konce, ale jsou to muka.“

3. Nejoblíbenější jídlo?

„Nejsem vybíravec, ale snažím se jíst hlavně zdravě. Ale co bych si dala nejradši, to by byly škubánky od babičky s osmahnutou cibulkou.“

Radce patří velký dík, že nám dovolila nakouknout do svého soukromí a věříme, že na SUPER DŘÍČe neútočila naposledy!