STORY OF PALKOVIČOVI: Sny se mají plnit aneb 14 dní, 120 km, 1 trip pod Everest

Většinou tu píšeme o Super proměnách a příbězích souvisejících s tréninkem a hubnutím. Dnes tu ale máme jeden cestovatelský speciál. Byl jsi v Nepálu? A chtěl bys? Kdo by nechtěl. Právě proto jsme si řekli, že tě to bude zajímat. Hlavními aktéry jsou navíc Michal a Štěpánka Palkovičovi, které určitě budeš znát z tréninku.  Strávili tam 3 týdny. Mají zkušenosti, mají zážitky, o které se s námi podělili.  Žádné spaní v pohodlném hotelu, ale pěkně 14 denní trek, každý den jiný nocleh. Prostě dobrodružství jako prase. Až uvidíš fotky, kupuješ letenku do Himalájí taky. Že by příští skupinový Super Trip?

Michal a Štěpánka (30) jsou mladý pár, který to spolu táhne už 12 rokem. Kromě kruháče jsou jejich společnou vášní hory, příroda a cestování. Nepál byl jejich snem už dlouho. A sny jsou od toho, aby se plnili. Kde všude byli? Pokořili Everest? Jaké tam jsou ubytovací možnosti, životní úroveň, co jiného dělat, když nechodíš po horách? Zvládneš to sám, nebo musíš mít průvodce? Vše ti zodpoví níže průvodci Palkovičovi.

Proč zrovna Nepál, co vás na něm nejvíc lákalo a jak dlouho jste tam byli?

Himaláje byly velkým snem hlavně Míši. Miluje hory, navíc máme rádi přírodu a trekování. Byla to pro nás velká výzva. Minulý rok v létě jsme našli super letenky a už nebylo o čem přemýšlet. Začali jsme plánovat a trénovat. Možností treků v Nepálu je samozřejmě několik. My se nakonec rozhodli pro ten pod Everest. Cesta k základnímu táboru a zpět nám trvala 14 dní. Celkem jsme v Nepálu byli 3 týdny.

Jaká zajímavá místa jste navštívili?

Jedním z nejhezčích zážitků byl pohled na samotný Everest a další osmitisícovky. Přistání i vzlet na jedno z nejnebezpečnějších letišť na světě v Lukle, nebo vyhlídkový let nad Himalájemi. Shodou náhod jsme se také ocitli na pravé nepálské svatbě a tančili se svatebčany sherpadance. Nebo jsme navštívili hinduistický chrám Pashupatinath, kde probíhají pod širým nebem kremace zemřelých podobně jako v indickém Varanasí.

Jak taková místní svatba vypadá, v čem se liší od našich tradic?

Nepálská svatba probíhá tak, že se sejdou rodiny ženicha a nevěsty na slavnostní oběd (který jsme také absolvovali), formou naber si sám tzv. Dhal Bat (rýže s čočkovou polévkou, brambory a smaženou placičkou papadam, což je něco jako velký brambůrek). Posléze se začnou scházet i další hosté a nakonec se tančí a popíjí jako u nás. Zakončení svatby bylo tzv. Sherpa Dance (všichni tančí v objetí ve velkém kole).

Kolik jste asi tak denně nachodili kilometrů?

Denní chůze většinou nepřekročila 10km. Celkem jsme ušli trasu dlouhou 120km s převýšením 7 výškových kilometrů nahoru a 7 km dolů. Byl to docela masakr.

Pohyb ve vysoké nadmořské výšce je fyzicky náročný, potýkali jste se s nějakými problémy?

Ve vysokých nadmořských výškách je nejdůležitější aklimatizace. Denní výstup by neměl přesáhnout 500 výškových metrů. Jinak se může objevit výšková nemoc. Díky řídkému vzduchu nás často bolela hlava, v noci jsme nemohli spát a hlavně jsme byli celkově dost unavení.

Dá se nějakým způsobem „natrénovat“ a eliminovat nepříjemnosti spojené s aklimatizací, nebo si tím zkrátka musíš projít?

Výškové nemoci se nedá předejít na 100%, mírnější příznaky (bolest hlavy) dostane každý. Dá se ale postupnou aklimatizací příznaky zmírňovat. Do výšky 4000 m.n.m. se doporučuje stoupat maximálně těch 500 výškových metrů denně. Nad 4000 m.n.m nad mořem max 300. Základní pravidlo je spát níže, než člověk vystoupal daný den, tudíž dojít do ubytování a shodit bágly a jít nalehko o cca 200 – 300 výškových metrů výš a spát níž. Obecně se doporučuje hodně pít, klidně i 2x tolik než jsme zvyklí jako nížinní lidé, a poslouchat tělo. V případě, že se projeví pokročilejší výškové nemoci se musí zastavit stoupání, případně jít níže. Existují prášky na zmírnění příznaků. Každý reaguje na výšku jinak. Natrénovat na výšku jde jedině v Alpách, ale dostatečná aklimatizace to není.

Kam nejvýše jste vylezli?

Nejvýše jsme byli v 5 200 m.n.m.

Byli jste na tom Everestu? :))

Skoro už nám zbývalo jen něco málo přes 3 600 výškových metrů 🙂

Trekovali jste se na vlastní pěst, nebo jste měli průvodce?

Všechny dovolené podnikáme na vlastní pěst. Průvodce máme vždycky jen knižního. Tady jsme měli nosiče, který nám nesl krosnu.

Podnikali jste i menší, jednodenní treky s noclehem na stabilním místě, nebo vícedenní s přespáním po cestě?

Byl to vícedenní trek pod Everest a zpět. Většinou se vychází z vesničky jménem Lukla, kam jsme se dopravili malým vrtulovým letadýlkem pro 11 lidí, šli a každý den spali jinde. V podstatě jsme 10 dní šli k Everestu a 4 dny zpět. Cesta zpět už není tak náročná z hlediska aklimatizace.

Pohybovali jste se jen v horách, nebo i po městech, safari?

Zbytek času jsme byli v Káthmandú, hlavním městě Nepálu a chodili jsme po památkách. Trek byl hodně náročný, tak jsme odpočívali a jedli.

Věnovali jste se tam i jiným aktivitám, než turistice? Co třeba divoká řeka, cyklistika?

Na nic víc nebyla energie ani čas.

Jak byste definovali zdejší kulturu, lidi, životní úroveň ve srovnání s ČR?

Zatím to byla určitě nejchudší země, kterou jsme navštívili. Například v Káthmandú je zhruba půlka silnic hliněných. Nemají odpadové hospodářství, takže pálí odpadky na ulicích. V horách je situace samozřejmě ještě horší. O zdravotnictví a školství nemluvě. Lidé jsou ale strašně milí a nápomocní. Vždycky, když se z nějaké cesty vrátíme domů, utvrdíme se v tom, že se tu máme náramně. Je potřeba si víc vážit maličkostí jako je třeba tekoucí voda nebo topení.

Co by měl vědět, každý, kdo by se do Nepálu také chystal?

Tak především, že je tam fakt zima. Opravdu velká zima. Jinak pro vstup do Nepálu je nutné vízum. Pro vstup do hor je pak potřeba TIMS karta, která se dá koupit v Káthmandú, nebo jí zařídí jakákoli cestovní kancelář ve městě. Pak je určitě dobré něco vědět o výškové nemoci a nepodceňovat ji. A samozřejmě dostačující pojištění do vysokých nadmořských výšek.

Chyběl vám kruháč?

Chyběl nám moc. Sice jsme byli celou dobu v pohybu, ale když jsme přišli zhruba po měsíci na první kruháč, měli jsme pocit, že jsme na něm poprvé.

Chystáte se tam vyrazit znovu, a kam byste se ještě rádi podívali?

Do Nepálu se jednou vrátit určitě chceme. Dost nás uchvátil a doporučujeme ho určitě každému kdo má rád hory a turistiku. Stojí to za tu zimu i nekomfort. Jinak plánů máme víc než času a peněz. A asi by bylo kratší vyjmenovat země, které by nás nezajímaly. Ale například nás ještě hodně láká Peru, západní USA, Japonsko, Indie, Irán, Pákistán, Gruzie nebo třeba Svatojakubská pouť do Santiaga. Sny by se měly plnit a my už víme, že nic není nemožné.

Oba jste se zúčastnili překážkového závodu Beroun Race. Pro srovnání, co byl větší zápřah, závod, nebo trek po Nepálu? :))

Beroun race nebo Trek? Každé bylo hodně náročně, trek byl náročnější díky výšce a délce. Beroun race byl nandej ve dvou hodinách, kde jsme si také sáhli hoodně hluboko do zásobárny sil.

Děkujeme za Super Cestománii a budeme se těšit, kudy nás provedete příště! Závěrem ještě 3 tradiční STORY OF otázky na tělo:

Jaký je váš nejoblíbenější cvik?

Štěpánka: Mrtvý tah Michal: Cokoliv na nohy

Oblíbené jídlo?

Štěpánka: Vietnamská kuchyně, hlavně bum bo nam bo Michal: Jakékoliv indické

Cvik, který nejvíc nesnášíte?

Štěpánka: Výskoky Michal: Šplh