STORY OF Ondra Blín: Klavírista s duší skauta a srdcem Spartana

Ondra má tolik koníčků a aktivit, že se nám ani do titulku všechny nevešly. Jeho všestrannost je úctyhodná. Nejen, že stíhá studovat prestižní vysokou školu, ale ještě oplývá hudebním nadáním, jezdí jako vedoucí na dětské tábory a zvládá běhat a trénovat na 50 kilometrové závody.

Ondru můžeš znát jak z kruháče, tak siláka a aktuálně taky třeba z upoutávky na Beroun Race, kde loni získal 2. místo a jak ho známe, určitě se letos chystá na 1., které mu v říjnu uteklo o chlup. Ondra je permanentně usměvavý, pozitivní a na tréninku ho poznáš podle toho, že vždycky jede na 150%. Co je vlastně tenhle teprve 21 letý multifunkční kluk zač?

Prozraď nám prosím, čím se živíš, případně jestli ještě studuješ a co?

Zatím jsem pořád studentem VŠ, konkrétně Vysoké školy ekonomické v Praze. Nicméně k tomu ještě jeden den v týdnu učím v hudební škole.

Jaké máš kromě cvičení koníčky?

Koníčků bych měl hrozně moc, ale dokud bude mít můj den pořád jen 24 hodin a týden 168, stíhám toho méně. Takže mezi mé koníčky patří například hra na klavír (hlavně to, co slyšíte v rádiu nebo jste slýchali před pár lety). K tomu jsem před pár lety hrál ještě na klarinet a saxofon, ale to už je dávno. A mým životním koníčkem je pak skauting, v tom jsem už přes 15 let. Teď už několik let dělám vedoucího, ale to dítě ve mně pořád zůstává.

Vedl tě k hudbě někdo, nebo ses tomu začal věnovat z vlastní iniciativy?

Ke klavíru mě dovedlo jak mé dětství spojené s hudbou a různými nástroji (táta hraje snad na každý existující nástroj kromě cimbálu a trubky), tak i rodiče, kteří mě v tom podporovali. Ale ne vždy to bylo tak růžové, okolo 3. třídy bylo fakt náročné období a zůstal jsem u toho jen díky rodičovské snaze mě u klavíru udržet. A za to jsem jim teď neuvěřitelně vděčný!

Ke hře na piano je zajímavým kontrastem tvoje častá účast na překážkových závodech Spartan Race a dalších. Pamatuješ si, kolika jsi se už zúčastnil a jaký nejnáročnější jsi běžel?

Je fakt, že kombinace hry na klavír a k tomu OCR nebo volejbalu nemusí být úplně jednoduchá, ale u mě je zatím tato kombinace naprosto bezproblémová. S OCR jsem začal v roce 2015 a od té doby jsem byl na asi 15 závodech. Číslo by bylo výrazně vyšší, ale loňský výron kontníku mě na skoro celou sezónu vyřadil. Nakonec jsem se ale dal dohromady na zatím nejtěžší trojzávod Predator Race Master weekend na Klínovci. První sobotní běh byl fajn, ale na odpolední závod se mi už moc nechtělo – byla únava, vyčerpání a počasí tomu nepřidávalo – pršelo, foukalo a teplota byla jen lehce nad bodem mrazu. A nedělní závod bylo naprosté lámání chleba – kolem mě odstupovali lidé, kteří se obvykle umísťují v top 20, mrzlo, foukalo, ale nakonec mi závod luxusně sednul a je i mým největším dosavadním úspěchem – 22. místo z celého víkendu z mnoha stovek startujících. Většina z nich celý víkend ani nedokončila. Kapitola sama pro sebe pak byl Spartan Race UltraBeast v roce 2016 ve Vechci – necelých 12 hodin fyzického a psychického vypětí a úsilí. Závod jsem hlavně chtěl dokončit, několik posledních hodin mě vpřed hnala jen myšlenka na tu úžasnou medaili. Letos na Spartan Ultra jedu zase, ale teď už to bude s touhou po slušném času!

Specializuješ se jen na jeden typ závodu (např. jen Spartan, jen Predator,..) nebo to kombinuješ? Případně který máš z nich nejradši a proč?

V OCR se nespecializuji na žádné konkrétní závody, nejradši bych objížděl všechno. To bohužel není reálné, takže zatím jsem absolvoval jen Spartany, Predatory a zdejší Beroun Race. Nejradši nemám žádný, každý je jiný a každý si musí najít to svoje. Ale rozhodně s ani jedním nešlápnete vedle.

Působíš dojmem, že nic není problém. Je nějaká překážka, kterou jsi zatím nedal? 🙂

Bohužel ano – na Predatoru si musíte závěrečný průběh cílem zasloužit absolvováním Prom-in vlny, kterou jsem absolvoval zatím pouze v mokru (bahno/sníh), takže její vrchol stále čeká, až ho někdy pokořím.

Trénuješ na to nějak speciálně?

Žádné extra tréninky nemám, trénuju komplexně celé tělo a běh. Na konkrétní překážky je potřeba grif, který se získá pouze jeho opakováním, takže to nějakou chvíli trvá.

Účastníš se ještě jiných, než překážkových závodů?

Jen minimum – Pražský půlmaraton, pražskou desítku, toť asi vše. Času je málo a OCR je pro mě zajímavější než samotný běh. Ale v blízké době chci zvládnout i celý maraton.

Běžel jsi i náš Beroun Race, jak se ti líbil, a půjdeš i na další dubnový?

Sváteční Beroun Race jsem běžel a byl úžasný! Vlastní chybou jsem si nevšimnul jedné malé odbočky a ztratil jsem tak vedení, ale i tak jsem si závod maximálně užil. Možná i proto, že na konci bylo královské občerstvení. Mohli jsme dokonce i pomáhat na poslední překážce, což doporučuji každému, být na závodě z druhé strany je obrovský zážitek a celou dobu cítíte tu obrovskou energii, optimismus a touhu dokončit závod. A dubnový závod určitě běžím! Už se na něj hrozně moc těším!

Jak dlouho chodíš na kruháče a děláš i nějaký jiný sport?

Na kruháč chodím od listopadu 2016, ale pořádně jsem začal až v roce 2017. A pokračuju dodnes a budu i dál.

Ze sportu se ke cvičení přidává i běh (jak silnice, tak cross) – k OCR jsou tyto „záležitosti“ nezbytností. Z týmových sportů pak moc rád hraju volejbal. Sice to není žádná liga, chvílemi to dokonce v našem podání vypadá jako jiné sporty (tenis, badminton a další), ale mám to moc rád. Velkým koníčkem pro mě byl i společenský tanec, ale ten už kvůli času bohužel nezvládám. A pak v teplejších měsících někdy vytáhnu slackline a chodím mezi stromy kousek nad zemí.

Působíš jako sporťák tělem i duší, co pro tebe sport znamená?

Sport je pro mě úžasným doplněním vnitřní energie a možností si vyčistit hlavu.  Fyzická námaha u mě na to funguje nejlíp. A stačí i jen procházka, moc to doporučuju!

Závody jsou pak obrovská zkušenost. Po fyzické stránce je náročnost úplně jasná, ale psychická stránka je možná ještě zásadnější – když vyběhnete v 6:30 a víte, že se vrátíte nejdříve tak za 10 hodin, chce to velké odhodlání a vnitřní sílu. A tohle všechno jsou zkušenosti, které se pak člověku v normálním životě vyplatí.

Jdeš si ve sportu za konkrétním cílem, nebo tě to prostě jen baví?

Ve cvičení extra konkrétní cíl nemám, ale v OCR jsem si nějaké cíle dal: kvalifikovat se na mistrovství Evropy ve Spartanu i obecně OCR + absolovovat ho.

Co tě při tréninku nejvíc motivuje?

Motivace je silná od lidí okolo, od stopek, díky muzice a díky vnitřní potřebě úplně vypnout a dát do toho cvičení všechno.

Kdyby ses měl ztotožnit s nějakým sportovním heslem, citátem, jaké to bude?

Don’t limit your challenges, challenge your limits!

Děkujeme za rozhovor a samozřejmě máš ve svých snech a plánech naši plnou podporu! Teď už o tobě víme (skoro) všechno, ale ještě zbývají 3 poslední tradiční otázky, kterým se nikdo nevyhne:

Jaký je tvůj nejoblíbenější cvik?

Mezi mé nejoblíbenější cviky patří například ručkování nebo angličáky, to je moje!

Cvik, který nejvíc nenávidíš? (Jestli nějaký je)

Takových cviků je víc, záleží na umístění na tréninku. Ale jistou nemilou stálicí jsou široké shyby, tam mám pořád mezery a rád využiju pomocné gumy k jejich přežití.

Nejoblíbenější jídlo?

Oblíbených jídel je u mě spousta a vybrat jeden je velmi náročné, ale řeknu lasagne.