STORY OF Aleš Vaněk: Rodina nade vše, další rekord zase za rok

Je to až neuvěřitelný, ale nejkratší měsíc roku přinesl další rekord. Lednová Super Dříčka Jana obhájila titul a nenechala si svoji vedoucí pozici ukrást ani v únoru. Ale! Musela se o ni tentokrát podělit se statným, usměvavým silákem Alešem. Byl to nelítostný souboj do posledního tréninku plný vydírání, pokusů o úplatek, psychického i fyzického nátlaku (ze strany Jany), za účelem zjištění průběžného počtu vstupů protivníka.

A teď žerty stranou, mezi Alešem a Janou žádná rivalita ani závist nepanovala, naopak jsi je mohl často vidět cvičit ve dvojici právě spolu. Jejich vztahy jsou kamarádské a výhru si navzájem oba přejí.

Zdravá soutěživost není na škodu a pro oba byla silnou motivací. Spolu vytvořili nový rekord 33 vstupů a to za nejkratší měsíc v roce! Za pouhých 28 dní. Mínus zase ty soboty, kdy necvičíme. Aleš je tak dalším, kdo je ve hře o zájezd do Řecka, a koho jsme vyzpovídali.

Bral jsi lednových 31 vstupů jako výzvu a šel jsi za výhrou Super Dříče cíleně?

Při pohledu na lednové výsledky jsem byl překvapený, kolik Jana dokázala odcvičit tréninků. Už když jste vyhlásili soutěž, říkal jsem si, že bych se chtěl taky zkusit poprat o dříče měsíce. Přemýšlel jsem, jaký měsíc zvolit. V lednu byly dva víkendy závody OCR, tak padla volba na únor. Nahrávalo tomu i to, že moje žena Jitka jela na týden s dětmi na hory, tak jsem jeden týden chodil denně na dvouhodinovky, abych se doma nenudil a nasbíral pár vstupů.

Chodil jsi i 4 krát denně, co na to říkalo tělo?

Chodil jsem spíš jen dvakrát denně, třikrát akorát v neděli a jen jednou čtyřikrát, a to až poslední den ve středu, kdy mi nahrál ČEZ, který vypnul elektřinu v práci.  Tělo překvapivě reagovalo celý měsíc dobře, i když regenerace není to, co před dvaceti lety. Cítil jsem i svaly, o kterých jsem před tím nevěděl, že je vůbec mám.

Působíš nesmrtelným dojmem, cítil jsi vůbec za ten měsíc nějakou únavu? 

To možná jen tak vypadá, měli byste mě vidět po ránu, když se plazím z postele do koupelny . Tělo rozlámané, ale pak se pár cviky protáhnu a už můžu fungovat. Poslední den jsem toho měl po těch 4 hodinách opravdu dost.

S lednovou dříčkou Janou to byl vyrovnaný boj do poslední chvíle. Hlídal jsi počet tréninků a vzájemný výskyt na nich, nebo jsi to nechal náhodě?

Janu jsem nesledoval, chodí stejně často jako trenéři. Myslím, že už má i klíče od tělocvičny a cvičí i v noci. Chodil jsem, kdy jsem měl čas, až posledních pár dní, kdy jsme se potkávali na tréninku a stále zjišťovala, kolik mám vstupů, jsem si přidal všechny možné termíny, abych jí aspoň dohnal. Pak už jsem to nechal náhodě.

V tomhle rozsahu už je Super Dříč hodně i o časových možnostech. Hodně lidí by proto asi zajímalo, čím se živíš, že stíháš tak často cvičit, můžeš nám to prosím přiblížit?

S bratrancem provozujeme několik prodejen Masa a uzenin. Přísun bílkovin zajištěn 🙂 Takže můžu chodit jen večer a v neděli.

Co na to říká rodina, podporuje tě, nebo často slýcháš, že na ně nemáš čas? 🙂

Na to, že mě v únoru moc neuvidí, jsem je dopředu připravoval. Samozřejmě veškeré cvičení je na úkor času, který bych trávil s nimi. Aspoň si ode mě trochu odpočinuli, tímto bych jim chtěl poděkovat, že to se mnou vydrželi, nevyměnily mi zámky u dveří a měl jsem se vždycky kam vrátit. Děkuji!

Stalo se ti někdy, že se ti na trénink vyloženě nechtělo?

Nechtělo na trénink? To neznám 🙂

Hlídáš si nějakým způsobem i stravu, abys dodal tělu při takovém zápřahu dostatek energie?

Když jsem začal chodit na Super Kruháč, chtěl jsem, aby to mělo co největší efekt , a tak jsem využil nabídku od známých a objednal jsem si Fitness food menu. V pracovní dny dostávám každý den krabičky s fitness stravou, takže se o přípravu jídla nemusím starat a o víkendu se snažím jíst zdravě. I když ne vždy se to povede, hlavně v grilovací sezóně.

Měl jsi vůbec kromě soboty, kdy necvičíme, nějaký den bez tréninku?

Určitě ano. Nechodím úterky a čtvrtky, kdy chodí moje žena Jitka do posilovny a jsem doma s dětmi.

Jsi v super formě. Udržuješ si ji jen kruháčem, nebo tomu pomáháš i fitkem?

Děkuji, poslední rok a kus chodím jen na Super Kruháč a občas běhám. U nás v Cerhovicích máme skvělou partu nadšenců do sportu. Chodím s nimi běhat a jezdíme po všech možných závodech, jak čistě běžeckých, třeba Vltava run, Praha –Plzeň, tak i OCR závody jako Spartan, Predátor, Gladiátor.

Pamatuješ si svůj první Super Kruháč, jak jsi k němu přišel a jaký byl tvůj první dojem?

To si přesně pamatuju, sousedka Pavlína se od kamarádky o Kruháči dozvěděla a hledala někoho, kdo půjde s ní. Kouknul jsem na stránky a chtěl jsem to zkusit, tak jsme se přihlásili. Trošku s obavami jsme přišli na první hodinu pro začátečníky k Petrovi. První dojem byl skvělý, úplně to člověka nabije silou a energií, že to dá. Druhé kolo jsem už přelézal po čtyřech od cviku k dalšímu s jazykem na triku a lapal po dechu. Na konci tréninku mě dorazilo cvičení na břicho a šel jsem domů úplně vyřízený, ale věděl jsem, že je tohle přesně pro mě a budu v tom pokračovat. Skvělá atmosféra, rozmanité tréninky, výborný team trenérů.  Je vidět, že dělají svoji práci opravdu dobře a rádi.

Na závěr se musíme zeptat. Máš v plánu 33 vstupů ještě překonat?

V letošním roce určitě ne. Musím se teď soustředit trochu na běhání a věnovat se rodině, ale příští rok v únoru by to šlo.

Jasný plán je základ úspěchu 🙂 Děkujeme Aleši za vyčerpávající rozhovor, nevyhneš se ale ještě závěrečným 3 „STORIES OF S“ otázkám:

Nejoblíbenější cvik?

Přítahy na hrazdě, i když jich moc neudělám, cítím potom celý vršek těla.

Cvik, který nejvíc nenávidíš?

Dřep na jedné noze, protože ho bez pomoci neudělám, ale pracuji na zlepšení.

Nejoblíbenější jídlo?

Všechna oblíbená jídla by se sem ani nevešla, ale asi karbanátek – kaše – okurkový salát.