Story of Michal Szabó: Jak vznikl Super Kruháč

Náš šéftrenér Michal nás všechny motivuje svou postavou, fyzickými dovednostmi a milou povahou. Pro ty, kteří ho znají pouze z tréninků Super Kruháče a chtěli by se o něm dozvědět více, stejně jako my, rozhodli jsme se ho vyzpovídat.

Míšo, jak bys sám sebe charakterizoval pár slovy nebo větami?

Jsem cílevědomý workoholik, který miluje sport, cestování a svojí rodinu. Nikdy nebudu na 100 % spokojený, velmi často se zbytečně stresuji, nevím co je nuda, mám rád pořádek, ale doma dělám bordel (říká moje žena). 

Žiješ přímo v Berouně?

Pocházím z Berouna, ale přes 5 let jsme bydleli v Králově Dvoře a aktuálně žijeme v Trubíně.

Jaké byly tvoje sportovní začátky? Věnoval jsi se sportu od dětství, nebo přišla „láska“ ke sportu až s postupem času? 

Láska ke sportu přišla brzy. Jako dítě jsem toho vyzkoušel hodně. Dělal jsem třeba karate, plaval, ale u ničeho jsem dlouho nevydržel. Když mi bylo 7, začal jsem hrát fotbal, který jsem pověsil na hřebík až po deseti letech. Doktor to řekl jasně, buď budeš pokračovat a kolena půjdou pod kudlu nebo začneš dělat něco jiného. Po operaci jsem netoužil a vypadal jsem jak dítě z koncentráku, tak jsem si řekl, že bych mohl začít chodit do posilovny a třeba nabrat nějaký ten sval. To mi bylo 17. Zaplatil jsem si trenéra, ten mi sestavil tréninkový plán a začal jsem makat. Bavilo mě to, ale výsledky nebyly nic moc. Vůbec jsem neřešil jídlo. Snídal jsem 5 rohlíků s máslem a divil jsem se, že mi nerostou svaly.

Sledujeme, že jsi sportovně (pohybově) dost všestranný. Jaké sporty tě aktuálně baví nejvíce a je na druhou stranu něco, co by jsi teprve chtěl zkusit?

Strašně mě chytla cyklistika. Horská i silniční. Snažím se jezdit na kole jak jen to jde. Moc mě baví golf. Hraju už 9 let, i když to na hřišti tak nevypadá. Do toho všeho samozřejmě pořád cvičím. Dnes už ale víc proto, abych fyzicky zvládl ostatní sporty. Dřív jsem chtěl samozřejmě jen dobře vypadat. Chtěl bych vyzkoušet surfování, třeba se to jednou podaří. 

Když zmiňuješ cyklistiku, kolik kilometrů ročně najezdíš, nebo by jsi chtěl letos najet? 

Letos bych chtěl najet alespoň 5 tisíc kilometrů, příští rok ještě víc. Tento rok jsem začal jezdit dost pozdě, silničku jsem si pořídil až v květnu a právě na ní se najíždí ty kilometry. Jednou bych chtěl najet 10 tisíc, to je hezký číslo. 

Kam ty si vlastně chodíš zacvičit? Nemyslím tím rozcvičku na kruháči

Na cvičení si samozřejmě čas najdu. Občas si zacvičím u nás v gymu, než začnou chodit lidi. Někdy zajdu do posilovny v Lokotce. Samozřejmě chodím i na Super Kruháč, když mám volno, tak přijdu zkontrolovat ostatní trenéry.

Jakým způsobem efektivně spojuješ cyklistku a posilování?

Tyhle dva sporty k sobě úplně nejdou, když si pod posilováním představuješ kulturistku. Tedy budování svalové hmoty. To prostě není možné, když pak jedeš na 5 hodin na kolo a spálíš 3500 kalorií. Snažím se cvičit tak, abych se na kole zlepšoval a v normálním životě se cítil dobře, byl fit a zdráv. Jasně, že chci i dobře vypadat, ale už jsem se smířil s tím, že nebudu mít největší prsa a bicáky. To bych musel kolo pověsit na hřebík.

Další otázku budeme logicky směřovat i na Super Kruháč. Jak tě napadla myšlenka na jeho založení?

To je dlouhá historie. Nestalo se to ze dne na den. Při bývalé práci jsem si udělal kurz TRX, protože mě to strašně bavilo. Chodil jsem na skupinové lekce na Zličín a chtěl se v tom víc zdokonalit. Pak jsem dostal nabídku na trénování 2 hodiny týdně ve Sport Relax D5 (dnes SPORT D5, které provozuji), tak jsem začal po práci ještě trénovat. Bavilo mě to, sám jsem si u toho taky zacvičil, chodilo pár lidí a byla sranda. Postupem času mě ale přestalo bavit cvičit celou hodinu jen na TRX a začal jsem k tomu přidávat další cviky jen s vlastní vahou, bosu a dalším náčiním. Prostě se to občas zvrhlo v takový kruháč. To se mi líbilo a tak jsem to začal rozvíjet. 

Vždycky jsem chtěl v něčem podnikat, ale pořád jsem nemohl vymyslet v čem. Přečetl jsem hodně knížek a jednou jsem se dočetl, že úspěšně podnikat můžu jen v tom, co mě baví. Tak jsem si na papír napsal 5 věcí, které mě naplňují a na prvním místě bylo cvičení. (na druhém cestování a třetí bylo natáčení, pak už nevím :-)) Byl jsem zaměstnaný u letecké společnosti, krásná práce, ale toužil jsem po větší volnosti a flexibilitě. Akorát se nám narodila dcera, tak jsem chtěl být víc doma. Pořád jsem přemýšel, co budu dělat. Cestou metrem do práce jsem pořád psal jednu myšlenku za druhou, ale nevěděl jsem kde začít. Po pár měsících jsem měl poměrně jasnou vizi a začal jsem jednat. Koupil jsem doménu, udělal web, pronajal sál, nakoupil pár pomůcek a začal asi 5x týdně po práci cvičit. Myslel jsem, že na začátku budou chodit jen kamarádi, ale k mému překvapení přišli  úplně cizí lidé. To mě dodávalo obrovskou motivaci, že to má smysl a pořádně jsem se do toho opřel. Po devíti měsících jsem dal v práci výpověď a začal jsem se naplno věnovat tomu, co mě baví.

Co tě na této práci nejvíc baví?

Nejvíc mě baví sledovat výsledky našich klientů, to mi dodává obrovskou motivaci a chuť v tom pokračovat. Díky Super Kruháči jsem poznal velké množství lidí, rád se ptám, co dělají, čím se živí a já se pak nestačím divit, jak různorodá skupina lidí k nám chodí. Je úplně jedno jestli jsi finančí ředitel, právník, prodavačka, majitel firmy, skladník nebo cokolikv jiného, na tréninku máme všichni kraťasy a spocené tričko. To mě stašně baví. Nikdo si na nic nehraje a všichni jsou si rovni. Máš pár kilo navíc? No a co, nikdo na tebe nebude koukat skrz prsty, naopak si řekne, kloubouk dolů, za to nasazení. Baví mě ta přátelská atmosféra. Troufám si říct, že to je taky důvod, proč k nám tolik lidí chodí cvičit. 

Musel jsi asi poznat hodně lidí, pamatuješ si je všechny? Dokážeš říct, kolik jich bylo?

Za dva roky mi rukama prošlo víc než 2 tisíce lidí. 90 % procent z nich si pamatuju jmeném. Znát tolik lidí se fakt vyplatí. Obzvlášť na úřadech :-). 

Když se ještě vártím k tomu, co mě na tom baví, tak musím zmínit ještě jednu věc. Baví mě sledovat, jak se díky Super Kruháči tvoří nová přátelství a milostné vztahy. To je nejvíc! 

Se sportem by mělo jít ruku v ruce i správné stravování. O tom, že právě u tebe by to tak nemělo být,  vůbec nepochybujeme. Je přesto nějaká nezdravá potravina, kterou si nedokážeš odpustit?

Miluju čokoládu a vždycky ji celou sním. Je úplně jedno, jestli je to malá Rittres nebo ta největší Milka. Normálně to nekupuju, ale někdo má vždycky takovej blbej nápad, že mi jí věnuje. Jinak žádné “čuňárny” nepotřebuji.

Jakou kuchyň preferuješ a máš nějaké hodně oblíbené jídlo? Umíš si ho třeba i sám uvařit?

Jídlo uvařit zvládnu, ale musím se přiznat, že už je to hodně dlouho. Dřív jsem občas vařil, ale mám šikovnou ženu a raději se jí do toho nepletu. Taky mě to moc nebaví, raději jím, než vařím. Miluju sushi a thajskou kuchyni. 

Většina našich otázek automaticky směřuje ke sportu, najdou se v tvém případě i nějaké mimosportovní aktivity, kterým se věnuješ?

Nejvíc se snažím věnovat rodině a užívat si každou volnou chvilku s dcerou a manželkou. Miluju cestování, angličtinu, a taky rád čtu, spíš bych rád četl, ale Julča má jiný názor: “tati, pojď si hrát”, tak si hrajeme. 

Jakou knihu jsi naposledy přečetl?

Naposledy jsem dočetl „Nástroje titánů“ od Tima Ferisse a teď po večerech čtu „Total Recall“, životopis Arnolda Schwarzeneggera. Tuhle knížku jsem přečetl už před pár lety a strašně mě inspirovala, tak to čtu zase, třeba mě to k něčemu nakopne. Doporučuji přečíst.

Na jaká místa rád jezdíš? Preferuješ spíše přírodu nebo města a památky? Je nějaké místo, kde jsi již byl, ale chtěl by ses tam určitě ještě vrátit?

To záleží, s kým a jak cestuji. Dokážu si užít několikadenní chození po městě i válení na pláži. Strašně rád lítám. Dovolená u mě začíná už na letišti, mám rád to prostředí a miluju pohled z letadla. Líbí se mi ten nadhled. Už téměř tři roky cestujeme s naší Julčou, vždycky jí bereme s sebou, tak se snažíme, aby se to líbilo hlavně jí. Když je spokojené dítě, rodiče jsou taky. Rád objevuju, tak cestuju hlavně tam, kde jsem ještě nebyl, ale pár míst mi tak přirostlo k srdci, že se tam vracím opakovaně. Jedním z nich je New York, s mojí Kačkou tohle město úplně zbožňujeme. 

Jaký druh relaxace vyhledáváš a upřednostňuješ? Máš nějaký zaručený tip na posportovní regeneraci?

Sauna a masáže. Do sauny chodím každou volnou chvíli, krásně si tam odpočinu. Na masáže se snažím chodit taky často, ale problém je, že téměř každý den cvičím a končím pozdě večer, a masáž před tréninkem je nesmysl. Jinak se mi osvědčila ledová voda po výkonu. Když doběhnu nebo přijedu z kola, hned dám ledovou sprchu na nohy, to je paráda.

Existují 3 otázky „na tělo“, které v rozhovorech kladeš svým klientům. Na oblíbené jídlo jsme se tě již ptali, tak nám ještě řekni, jaký je tvůj nejoblíbenější cvik a který naopak absolutně nemusíš?

Mám rád benchpress, shyby a všechny cviky na bicáček. Cvik, který absolutně nemusím neexistuje.

Máš nějakou vizi, čeho bys chtěl v životě a  v podnikání dosáhnout?

Chtěl bych najít vnitří klid a harmonii. Prostě se z toho všeho nezbláznit. A minimálně jednou se dostat na obálku Forbesu. 

Je něco, co bys chtěl prostřednictvím tohoto rozhovoru vzkázat svým super klientům?

Chtěl bych jim moc poděkovat, protože bez nich by to nešlo! Díky!

A my děkujeme tobě!!! Mě osobně se líbí, jakou spoustu lidí jsi dokázal nakazit chutí k pohybu. Navštěvovala jsem spoustu různých skupinových lekcí, ale takový zájem a účast jsem zažila pouze na Super Kruháči. Líbí se mi, že se sem lidé vracejí a hlavně, že jich u toho spousta dlouhodobě vydrží – tím se pak samozřejmě posouvají dál…. a za to všechno velké díky! I přesto, že jsme vlastně kvůli tobě všichni “závisláci”.

Eva a Marek

Foto: Tereza Dudíková