3 dny v krásném a klidném prostředí přírodního parku Džbán. 3 dny plné sportu, jídla a zábavy. To byl podtitul premiérového Super víkendu, který se konal 18. – 20. května v malebné vesničce Malíkovice a myslíme, že vzal za své. Všichni jsme se vrátili s pekáčem buchet nejen díky celkem 4 tréninkům, ale hlavně díky non-stop smíchu a uvolněné atmosféře od začátku do konce. Sešla se skvělá parta lidí, která nejen ráda maká, ale je i pro každou špatnost, co si trenéři vymyslí.
Máme trochu pocit, že pro většinu zúčastněných byla frekvence (a někdy i intenzita) fyzických aktivit velkou výzvou. Proto bychom v první řadě chtěli všem poděkovat a pogratulovat, že všechny naše rozmary přežili, zvládli a hlavně si to i užili. Doufáme, že jste plní dojmů stejně jako my a na společné zážitky budete ještě dlouho vzpomínat. Pro ty co byli i pro ty, co teď brečí do polštáře, že ne, přinášíme malé shrnutí a zároveň útěchu: Na podzim chystáme další Super víkend!
Cvičení, běh, kolo a zase cvičení
Cvičili jsme ve dojicích, trojicích, šesticích, kruzích, čtvercích, trojúhelníkách, venku, v hale, prostě na všechny způsoby. Program jsme zahájili pátečním „rozjezdovým“ kruháčem ve dvojicích, abychom zahřáli tělo na následující sobotní dopolední trénink a la „kdo udrží snídani v žaludku, vyhrává!“. Vysloužili jsme si pár nelichotivých přezdívek, ale euforie ze zvládnutí a netradiční systém kruháče nakonec předčil všechny negativní pocity. Sešli se tam prostě samí dříči.
Po obědě následoval další boj o udržení obsahu žaludku (tentokrát ne naší vinou). V důsledku menšího skluzu v servírování jídla byla mezi plánovaným odpoledním výběhem a obědem ani ne hodinová pauza na slehnutí. Cyklisti byli v suchu, ale u běžců zavládly lehké obavy. I tady ale nakonec všechno dobře dopadlo. Běžecký trénink jsme pojali regeneračně a zábavně v podobě soutěží týmů na břehu místního rybníka. Třešničkou na dortu, která dle našeho názoru uvízne v paměti nejen soutěžících, ale i kolemjdoucích a plavících se na zdejším šlapadle byla štafeta dvojic. NEsmíšených, ruku v ruce sprintujících po obvodě celého rybníka. Ale sranda musí být a boj to byl hodně vyrovnaný. Následovalo rozdělení do skupin podle běžeckých schopností a menší, asi 5 kilometrový výběh. Kdo se na běh necítil, hlavu jsme mu samozřejmě neutrhli a byla tu pro něj i procházková skupinka. Nechceme přece nikoho zničit, že jo. Cyklisti mezitím projeli okolí, lesy, louky, kopce, sjezdy, prostě super cyklovýlet na téměř 17 km.
Ani v neděli jsme si neodpustili ranní budíček v podobě výběhu. Roztáhli jsme si hrudní košíčky a rozhýbali bolavé svaly před posledním tréninkem. I přes známky únavy se s ním zase všichni statečně porvali. Na jeho konci přišla úleva, ale na druhou stranu i smutek, že to končí a většina už věděla, že příště pojede zase. Je to náročný, ale proto tam jsme, a když je super parta, ty zážitky jsou k nezaplacení.
Po „práci“ legraci
Během víkendu jsme potrápili nejen tělo, ale i hlavu. Páteční večer byl ve znamení Super seznamky. Podle několika charakteristických rysů jsme vzájemně hádali identitu. Vzhledem k tomu, že ne všichni se mezi sebou znali, skvěle jsme se stmelili, o zábavě ani nemluvě. I pro trenéry bylo překvapením, jaké zajímavé profese mají lidé, které téměř denně potkáváme na tréninku. Atmosféra byla přesně taková, jakou jsme si ji představovali.
Sobotní večer byl opět ve znamení společné zábavy (čti bavením se na účet druhých – i trenérů). Tentokrát jsme vsadili na nesmrtelnou a zaručeně oblíbenou hru Activity. I přes počáteční nesmělost a náznaky studu některých hráčů všichni postupně (nejen vlivem kolování lahve se zeleným obsahem) ztratili zábrany a nakonec nevěděli, kdy přestat. Uvolněná a přátelská atmosféra vládla po dobu celého víkendu a o to lepší z toho máme pocit. Žádné samostatné jednotky a skupinky, které u stolu nemají místo pro jiné, ale jeden velký tým. A to je na tom to nejhezčí, díky tomu to bylo tak úžasný.
Ještě jednou děkujeme všem zúčastněným. Jsme moc rádi za pozitivní ohlasy a pevně věříme, že za půl roku se sejdeme zase v nové lokalitě.