STORY OF Milan Houdek: Shodil 32 kilo a nabral novou životní energii

Dovolíme si tvrdit, že Milan je nejradikálnější proměna v historii Super Kruháče a zářný příklad toho, že vedení Super trenérů ruku v ruce se změnou životního stylu má prostě smysl. Za 5 měsíců shodil neuvěřitelných 32 kilo a z toho 26 čistého tuku! Chceš dokázat to co on, ale chybí ti motivace, pevná vůle, sebedůvěra a odhodlání? V podání Milana zní cesta za vysněnou postavou jako brnkačka, a taky že v podstatě je, když člověk věří, že to dokáže. Ve svých 25 letech vážil 143 kg. Říkáš si, jak teď asi vypadá? Pokud jsi ho nějakým omylem nepotkal na Alpinningu nebo na Super Kruháči, kde je skoro pořád, mrkej na fotky! Důkaz místo slibů.

Milan je svým přístupem příjemná výjimka v tom, že se změnou životního stylu nečekal až do doby, kdy ho k tomu donutí zdravotní problémy. Je to zdravý, mladý kluk, na kterém se jen podepsala předchozí práce a pár let bez většího pohybu. A tak nás oslovil ohledně sestavení jídelníčku. Chtěl vypadat jinak, tak prostě začal tady a teď hned. A navíc to zvládá s neuvěřitelnou lehkostí. Místo výmluv si nový režim natolik oblíbil, že kila šla dolu uplně sama, což ho ještě víc nakoplo. Jak to dokázal? Neumíral hlady? Co ho k tomu vedlo? Připravili jsme pro tebe inspirativní zpověď. Milan je borec!

Takhle Milan vypadal než se pustil do cvičení a nového životního stylu

 

Milane, prozraď nám prosím, čím se živíš, kolik času ti během dne zabere práce a kolik ti zbyde volného času?  

Momentálně jsem vedoucí kolony v jedné dopravní firmě s kamionama. Když to jde vše dobře, práce zabere tak těch 8h denně, tedy spíše 8h v kanceláři, potom jsem v pohotovosti na telefonu. Jsou dny, kdy je toho méně, a tak ten den mám volnější a můžu se více věnovat mým zájmům. Jindy se to zase obrátí, je to jak na houpačce.

Cvičit chodíš téměř každý den, je pro tebe hodně náročné skloubit cvičení s prací?

Mám velkou výhodu, že pracuji v Králově Dvoře u Berouna, takže na kruháč to mám opravdu kousek. Jelikož jsem z Prahy, tak to dá někdy pořádně zabrat to skloubit tak, abych v práci nic neošidil a zároveň, aby mi to nějak vše časově vycházelo a navazovalo.  Ale kdyby šlo vše tak hladce, jak my chceme, tak nás to také za chvíli nebude bavit.

Milan dře na Super Kruháči několikrát týdně

 

Rozhodl ses pro radikální změnu jen z estetických, nebo i zdravotních důvodů? Co byl hlavní impuls?

Pro takovou změnu jsem se rozhodl jak z estetických, tak i zdravotních důvodů. Naštěstí, musím zaklepat, žádné zdravotní problémy nebyly a nejsou. Každopádně jsem to bral jako varování, že i když teď žádné nejsou, tak nemám jistotu, že za chvíli nebudou. Dalším impulsem byla má bývalá partnerka, kdy jsem to dělal i pro ni a mohl lépe reprezentovat. Ale oba jsme na to měli jiný pohled. Paradoxně a s trochou nadsázky můžu říct, že to ten vztah definitivně položilo, takže nebylo vše jen příjemné. Ale hlavní impuls byl, že už dlouhodobě jsem se necítil dobře, spíš to bylo někdy až šílený, co se mi honilo hlavou. Někdo si řekne, proč jsem teda nezačal dřív a dotáhl to až do takového stavu. Jo, to si říkám taky, jaký jsem byl tele. Na druhou stranu mě to o to víc motivuje, když si vzpomenu, jak jsem na tom byl ještě pár měsíců zpět. Vím, že takhle to už nikdy nebude. Dá se říct, že Super kruháč mi ten život celkem zásadně změnil.

Musel tě k tomu někdo „dokopat“, nebo ses odhodlal sám?

Dokopal jsem se k tomu hlavně já sám. Věděl jsem, že už to zašlo až moc daleko, a tak nebylo o čem. Dříve to tak špatné nebylo, dělal jsem nějaké bojové sporty, posiloval, ale pak šlo vše nějak z kopce. Když jsem zašel na první Super Kruháč, věděl jsem, že tady jsem správně, že tady se znovu nakopnu a něco se začne dít. I když je pravda, že to trochu trvalo. Na prvním kruháči jsem byl cca někdy koncem srpna 2017 a i když chodím doteď (hlavně z úvodu to bylo s velkýma pauzama a dost nepravidelně), tak shazovat jsem začal až letos v dubnu, kdy jsem komplet změnil stravu.

Zkoušel sis někdy dříve spočítat, kolik toho denně sníš? Stalo se ti, že bys s novým režimem trpěl hlady?

Upřímně přiznávám, že jsem to nikdy nepočítal. Je pravda, že jsem byl schopný někdy nejíst celý den, a večer to pak do sebe narvat. To je ta největší chyba, co se může udělat – podle mě. Jindy jsem zase měl den, kdy jsem jedl průběžně celý den, od všeho trochu, pořád jsem něco ujídal. V minulosti jsem dělal řidiče kamionu a jezdil po Evropě, to jsem měl vše převrácené. Jednou jsem byl vzhůru celou noc a přes den spal, pak zase naopak. Tam se už vůbec nedalo řešit, co a kolik člověk jí. Od doby, co jsem najel na nový režim se mi nestalo, že bych měl pocit hladu nebo nějak trpěl. Naopak jsem se divil, kolik toho najednou mám sníst ke snídani, svačině, obědu, večeři.. Spíš jsem měl někdy problém to vše sníst. Na druhou stranu bych také trošku kecal, že se mnou nic nedělalo, když se třeba v létě grilovalo a já musel odolat. Ale rozhodně to nebylo trápení ani závidění ostatním, bral jsem to v pohodě. Navíc mám vše perfektně sestavené, tak je to o dost snazší.

Když už nemůže, tak ještě přidá

 

Pokud to není tajné, jak původně vypadal takový tvůj běžný denní jídelníček?

Tak to snad raději, aby v utajení zůstalo. Já ani nevím, jestli se tomu dá říkat jídelníček. Často sem začínal až obědem, moc sem nesnídal, spíš vůbec. Pak to pokračovalo větší večeří. Byl sem schopný si dát nebo udělat něco zdravého, ale také to byl nějaký fast food nebo to bylo něco smaženého, zkrátka nějaký zdraví škodlivý pokrm.

Stojí tě hodně přemlouvání držet se nového režimu? Na čem tzv. ujíždíš a dopřeješ si to i v dietě?

Nejdřív bych chtěl určitě zmínit, že to jak teď jím, se nedá považovat snad ani za dietu. Celkově s dietama kamarád nejsem a už to slovo zní zvláštně. Spíše to beru tak, že mám jeden z mnoha jídelníčků, jak by se mělo/mohlo správně jíst. Téměř vždy se těším na další den, co si zase uvařím. Dělám to vše s chutí a radostí. Nicméně by to bylo přinejmenším zvláštní, kdybych neměl něco „svého“. Můj největší nešvar je asi pivo – když už nešvar tak ten nejhorší. To se přiznám, že jsem si nějaké za poslední dobu už dal. Ale není to tak, že bych si řek fajn, už to teď vše půjde samo, tak se nic nestane. Zároveň ale vím, že to tělo už je na něco navyklé, snažím se hodně sportovat a když si občas člověk něco takového dopřeje, ať už pivo nebo jídlo, určitě to není špatně. Občas je také potřeba si ten život zpříjemnit. Život nemůže být o tom, že pořád něco musíme nebo nesmíme, mělo by to být právě naopak a žít, ne to tu jen přežít.

Od prvního měření v dubnu do druhé kontroly jsi po necelých dvou měsících shodil neuvěřitelných 11 kilo, z toho 8 čistého tuku. Jak jsi na takové zjištění reagoval, byl jsi překvapený, že to jde tak hladce? Jaké jsi měl pocity?

Ty pocity byly perfektní. Asi se to moc nedá popsat slovy. Za relativně krátkou dobu tolik kilo dole, to jsem vážně nečekal. Ale co mě spíše překvapilo ještě víc bylo právě to, že to odnesly hlavně tuky. V tu chvíli sem věděl, že je vše nastavené správně a byla to další vzpruha pokračovat dál.

Po 5 měsících máš na kontě -26 kilo tuku a celkem 32 kg a je to na tobě hodně vidět, jaká byla tvoje očekávání, když jsi do toho šel, věřil jsi, že dokážeš tak radikální změnu, nebo jsi byl spíš skeptický?

Já na sobě akorát vidím pořád spoustu práce. Jak se člověk vidí každý den, tak mu to moc nepřijde. Když se ale zpětně podívám na fotky, tak tam to teprve vidím, velká změna. Základ úspěchu je věřit. Když jsem do toho šel, věděl jsem, že to dokážu, byl jsem přesvědčený na 100%. Očekávání byla ale trošku jiná, než je realita. Čekal jsem, že to půjde o hodně pomaleji, ale že to začne vše hned tak fungovat, to jsem vážně nečekal. Nicméně nejvíc udělalo sestavení jídelníčku. Navíc je to i další motivace. Když si někdo dá tu práci, věnuje svůj čas a sestaví ho pro vás, tím víc to musí nakopnout. Představa, že po měsíci přijdu a řeknu, že to nedávám, ta neexistovala. Takže velké díky našim super trenérům, vy jste udělali tu největší práci, článek by tu měl být spíše o vás.

Kam až by ses chtěl dostat, máš konkrétní cíl a vysněnou váhu?

Nějaký svůj cíl mám, ale spíše to teď nechávám takové otevřenější. Rozhodně ale s ničím nekončím, naopak.

Jak se momentálně cítíš po fyzické i psychické stránce? V čem jsou pokroky nejvíce znát?

Přiznám se, že po fyzické i psychické stránce je to úplně něco jiného než dříve, vlastně úplně po všech stránkách je to jiné. Vždy, když už jsem na tréninku nemohl, každá další měření byla obrovskou motivací dál pracovat. Postupně mi jakákoliv sportovní aktivita jde lépe než předtím, i když tam jsou pořád velké rezervy a ještě velký kus práce. Ta psychická stránka, tam je to teď také úplně někde jinde. Dříve jsem byl dost často otrávenej, špatná nálada, bylo to někdy takové plácání se. O únavě snad ani nemluvím, byl jsem schopný přijít odpoledne z práce a pomalu jít spát. Teď vůbec ani nevím, co to je nějaká špatná nálada, otrávenost, únava. Jsem opět plný života a elánu. Samozřejmě, že mám i chvíle, kdy jsem v klidu, nedělám nic. Je to také potřeba, ale už to není na pořadu dne.

Zařazuješ kromě Alpinningu a Super Kruháče i nějaké další aktivity? 

Snažím se to teď trošku kombinovat, takže jsem začal s fitkem. Ještě zařadím něco dalšího. Mám hodně rád cestování a to jak po naší krásné zemi, tak v zahraničí a k tomu patří i procházky. Na druhou stranu se nechci úplně oddělat, i ten odpočinek je důležitý a nemělo by se na něj zapomínat, takže to neznamená, že teď jsem den co den někde zavřenej a cvičím. Ale rád bych se ještě konečně naučil na bruslích, tak snad se zadaří. Ještě se nějak dokopat k běhání, to mi pořád nějak nejde a popravdě mě to moc nebaví. Chystám se teď v říjnu na super víkend, tak třeba mě to běhání chytne. A nebo taky definitivně pohřbí.

Milan v posilovně

 

Co bys vzkázal ostatním, kteří touží po radikální změně, ale nenašli zatím odvahu?

Úplně na úvod bych chtěl říct, že je úplně jedno, jak kdo vypadá, hlavní je, aby člověk byl sám se sebou spokojen. Nemusí to být hned radikální změna. I malý krok může znamenat pro někoho strašně moc. Jak jsem psal výše, není to o dietě, hladovění, trápení. Samozřejmě, nějakou námahu to stojí, nic není úplně zadarmo. Je dobré si k tomu najít svou cestu, měla by to být radost. Hlavně to neodkládat na pondělky, Nový rok a podobně, začít prostě hned. Ten výsledek pak za to určitě stojí.

Děkujeme za rozhovor! Věříme, že jsi pro každého, kdo se na podobnou změnu chystá obrovskou motivací a třeba právě díky tvému příběhu to dokáže.

 

1) Jaký je tvůj oblíbený cvik?

Cokoliv na triceps, břicho

2) Oblíbené jídlo?

Grilované maso, ryby.

3) Jaký cvik nejvíc nenávidíš?

Takový neexistuje, ale asi vyskakování na cokoliv.

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *